Akai sora

Když máte vymyšlený název článku dlouho dopředu, ale během posledních pár dnů ho změníte třikrát, a pak nakonec stejně nevíte, protože chcete psát o něčem úplně jiném než na začátku... V tomto článku mělo původně být něco víc z mého osobního života (ne že bych tu chtěla rozebírat třeba rodinné vztahy, myslím spíš něco málo o škole a tak), ale nakonec z toho tak nějak sešlo a vypíšu jen to, co je podstatné pro vás, jakožto čtenáře mého blogu. Konečný nadpis vznikl tak, že prý Takkun nějak přestal být aktivní na sociálních sítích a dává si nějakou pauzu či co. Osobně mi to tak nepřijde, mám za to, že nedávno na instagramu cosi postnul, ale tak, tuto poplašnou zprávu šíří jeho fankluby na FB, které šíří spoustu věcí. Jednu dobu se tam mohli všichni podělat z toho, že Takuya šlápnul Dorimu na nohu, ve skutečnosti to však Dori nemohl ani cítit, podle toho, co jsem na tom videu viděla. Takže tak. Jo, a aby vám to teda bylo úplně jasné, překlad nadpisu je něco jako "Stejně jako bráška!...

Jak můžete sledovat pod záhlavím, můj život se pomalu ale jistě hroutí... A povídkovská depka tomu jen přispívá! Tak jako tak je ale slíbená povídka tady, i když se ta rychlost asi podepsala na kvalitě, což mě mrzí, z tohoto nápadu jsem chtěla vyždímat hodně... No co už. Dovolím si přidat video jedné úžasné borky, určitě doporučuju prozkoumat důkladně její youtube kanál :3 Všechno nejlepší k narozkám, Yusuke-kun! ♥ ...měla bych zase kouknout na nějakou doramu s ním :3 Pairing: Yamamoto Yusuke/Miura Shohei Vůbec by nebylo na škodu, kdyby dnešní ráno vypadalo jako v pohádce. Krásný lednový den, sněhové pokrývky by se leskly díky slunečním paprskům a všude by vládl klid a mír. Jenže nic takového se nekonalo, už jenom proto, že náš děj se odehrává uprostřed hlavního města Japonska, Tokya. A tam na takovouhle mírumilovnou přírodu asi narazíme jen velmi těžko. Tento den však tak jako tak vyhlížel dost nepřívětivě. Teplota se pohybovala v minusových hodnotách a foukal ledový vítr. Nebe bylo ...

Konnichiwa, minna-san! Já jsem tady na začátek plánovala jakýsi dlouhý výkec, ale nějak se mi povedlo zapomenout, o čem jsem tady vlastně chtěla psát. ^^" Možná to mělo něco společného s Death Notem, což je v mé momentální situaci dost pravděpodobné (jak jste mohli pochytit, DN začalo zase jednou hýbat mým světem), ale těžko říct, takže na to kašlu. Grellík si nikdy žádná předsevzetí nedával. Nebo možná jo, ale nikdy nesplnil, tak to radši zamlčel. :) Ale letos už teda něco málo přišlo! Zaprvé, jak jsem zmiňovala u předchozí povídky , přestat psát yaoi a zůstat u shounen ai! Je to moc vyčerpávající a já nechápu, proč jsem se do toho vůbec pustila... Ok, řeknu vám rovnou, tohle předsevzetí se nesplní, jak zjistíte v celém článku u druhého bodu. Ano, druhý bod jsou povídky! Jak jste si jistě všimli, už od počátku tohoto blogu tady funguje, že je v roce pár výjimečných dní, kdy povídku vydat prostě musím. I když se mi většinou ani trochu nechce. Tyto termíny však 100% dodržovat chci...