Autogram 1/2

Yaoi (PWP), Uehara Takuya/Matsushita Yuya.

Původní datum zveřejnění: 9. července 2014

---

"Uehara Takuya? Ty jsi fakt ten Uehara Takuya?!"

"Ettoo…hai," potvrdil zmateně onen jmenovaný.

"Jmenuju se Matsushita Yuya, strašně moc mě těší!" vyhrkl o poznání mladší chlapec, těžko říct, zda vůbec už dospělý, a hluboce se poklonil, načež se zase stejně prudce narovnal.

"Eh, jo, mě taky," přikývl stále nechápavě Takuya a s mírně nakloněnou hlavou na stranu ho pozoroval.

"Ach bože, tak dlouho jsem vás chtěl potkat! Jste naprosto dokonalý tanečník, Uehara-sama! Už dlouho chci být tak úžasný jako vy! A skvěle zpíváte, máte perfektní hlas!" Se sepnutýma rukama až zbožně, s nadšením zářícíma očima, hleděl na svého idola, jakoby stále nemohl uvěřit, že ho tu má přímo před sebou. Ten byl však naopak z toho trochu vykolejený.

"Hele, já si jako vážím tvého obdivu, ale tohle…zase nepřeháněj. Třeba takové Uehara-sama je super extra divný."

"Tak Takuya-sama! Dáte mi autogram?" Dřív než však mohl tázaný odpovědět, vystrčil z jedněch dveří hlavu na chodbu o pár let mladší, možná patnáctiletý, kluk.

"Takkune, Yuyo-kun, režisérka vás hned teď potřebuje!"

"A naučíte mě nějaké kroky? Prosím! Nikdy jsem nechápal, jak dokážete tak dokonale tančit, chci to taky umět! Můžete mi dávat soukromé hodiny, prosím? To by bylo naprosto perfektní! Samozřejmě, klidně vám za váš čas budu platit, není problém, řekněte si jakoukoliv cenu!" poskakoval Yuya nadšeně kolem středu svého obdivu, když si to mířili z první zkoušky pryč z budovy.

"Prosím tě, nech toho," požádal ho Takuya s povzdechem, "to já jsem tady Grell, měl bych být úplně mimo z tebe. A přestaň se mnou mluvit tak uctivě, proboha, je to strašně divný. To jsem doopravdy tak starý?"

"Ne, to doopravdy ne, Takuya-sama!" ujišťoval ho černovlásek okamžitě a skočil před něj, načež prosebně sepjal ruce a psím pohledem se zadíval svému společníkovi do očí. "Tak mě naučte tak skvěle tančit! Udělám pro vás cokoliv!"

"Jo, dobře, dobře, jak chceš," svolil unaveně, "pro začátek se se mnou přestaň bavit tímto způsobem a říkej mi…říkej mi třeba Taku-chan. A přestaň být tak strašně moc hr, nejsem nikdo speciální, jen dělám, co mě baví. Jsou tu i daleko lepší, kteří-"

"Na vás nikdo nemá, Takuya-sama!"

"-kteří si zaslouží obdiv daleko víc než já. Sice si toho, jak jsem říkal předtím, fakt vážím, ale prosím, fakt to trochu mírni. Tohle je přehnané. Navíc, ty taky musíš být skvělý, když tě vzali na hlavní roli, musíš být i lepší než já."

"To vůbec není pravda! Teprve začínám, sice se snažím, ale fakt nejsem až tolik dobrý. Hodně by se mi hodila vaše pomoc!"

"Dobře, tak se zařiď, jak jsem ti říkal, a klidně můžeme začít už zítra, vyhovuje?"

"Samozřejmě! Děkuju mockrát!" zajásal Yuya spokojeně a jeho úsměv se snad ještě rozšířil, i když dneska celý den obecně zářil na všechny strany. To už se ale otočil a vydal se teda chodbou dál. Takuya si prohrábl vlasy, povzdechl a se zakroucením hlavou a myšlenkou, že tohle snad není možné, jej následoval.

Dalšího dne doopravdy skončili na zahradě u Takuyova domu.

"A co přesně teda chceš naučit? Vždyť jsem tě viděl dneska na zkoušce, tancuješ úžasně."

"A-arigatou gozaimasu," poklonil se Yuya, stále tak hluboce, a snad se i mírně začervenal, "ale to říkáte-teda říkáš jenom tak. Není to pravda."

"Chceš mě označit za lháře?" povytáhl Takuya obočí.

"Ne, to doopravdy ne!" vyvracel to okamžitě Yuya, u čehož zamával rukama, "jen prostě...víš co, říkáš to jen tak ze slušnosti, ona se kritika většinou takhle říká složitějc."

"Nejsem ten typ, který by tě chválil, i kdybys stál totálně za nic, to by ti nijak nepomohlo. Takže když povídám, že jsi dobrý, tak dobrý prostě být musíš."

"Tak...tak dobře. Děkuju," ustoupil mladší nakonec.

"Co bys teda chtěl naučit? Ať se teda dneska někam posunem," přešel Takuya k hlavnímu důvodu jejich dnešního setkání.

"No, strašně se mi líbil ten tanec z…"

Vídali se teď celé dva týdny prakticky nepřetržitě, pokud nepočítáme spánek. Skoro celý den zkoušky muzikálu a ve zbývajícím volném čase učil Takuya Yuyu všemožné taneční kreace. Mladší postupně přestal jednat se svým idolem, jakoby byl nějaký bůh, a tak se z nich stali i za tak krátkou dobu docela dobří přátelé. Přestávky při zkouškách trávili skoro ve všech případech taktéž spolu, jako třeba zrovna tentokrát. Seděli spolu v šatně, už sice částečně navlečeni v kostýmech, ale s něčím jako byly třeba paruky se zatím nikdo neotravoval, takže oni nebyli výjimkou.

"Hele, Taku-chan?" oslovil svého společníka černovlásek. Pohled upínal na věci poházené na stolku před zrcadlem.

"Hm?" obrátil k němu oslovený svou pozornost.

"Co bys-" začal Yuya opatrně, "co bys dělal, kdyby ses zamiloval do nějaké osoby, kterou jsi ale nikdy v životě nepotkal a nečekal jsi, že se to někdy stane? Kdyby to byla slavná osobnost, kterou jsi vídal v televizi a na internetu? No ale potom jsi ji naprostou náhodou potkal a zjistil, že je ještě dokonalejší, než jsi kdy mohl čekat?"

"He? Yu-chan se nám zamiloval?" zasmál se Uehara, ne však nějak posměšně, "kdo je ta šťastná, znám ji?" zajímal se.

"Co bys dělal ty?" zopakoval prostě svou otázku Yuya, aniž by se na něj třeba jen koutkem oka podíval.

"No...tak asi bych jí to řekl, ne?" odpověděl mu už normálně Takuya.

"Co když se ale bojím, že mě odmítne?"

"Za zkoušku přece nic nedáš. Co se může stát hrozného? Když to nezkusíš, budeš si to jenom vyčítat. Navíc, kdo by tebe odmítl? Se na sebe podívej, vždyť z tebe musí být mimo každá, která kolem tebe jenom projde."

"Myslíš?"

"Mám přece oči. Věř si trochu."

"Ale stejně, já mám hlavně strach, že ztratím to přátelství. Celé se to tímhle může pokazit a to bych nedal."

"Jakože dělej si, co chceš, ale s takovou ti ji ještě někdo sebere před nosem. Když tě tak poslouchám, jestli jsi do ní zabouchlej už delší dobu, musí to být fakt okouzlující holka. Tak se neboj. Ono to nějak dopadne."

"Hm, no," zamumlal skoro neslyšně mladší a dál už radši mlčel.

"Tak co? Už jsi jí to řekl?" vyzvídal Takuya o dva dny později, když se ráno potkali na chodbě před šatnami.

"Co? Komu?" zadíval se na něj zmateně Yuya.

"No jestli ses té holce svěřil s tím, že ji máš rád," upřesnil hnědovlásek.

"Aha, jo, tohle. No...zatím ne," přiznal.

"Ach jo, ty jsi taky případ," zakroutil nad ním starší hlavou.

"Tak ale ono není tak jednoduché to na toho člověka jen tak přímo vybalit," namítl Yuya.

"Tak ji nejdřív zkus vzít třeba do kina nebo tak, třeba to vyplyne samo. Vyjde ti to, uvidíš."

"No...no jo, já to nějak zkusím," odkýval mu to a radši se už vydal do šatny.

Po zkoušce, už k večeru, začínalo se i stmívat, bylo totiž už něco málo po sedmé hodině, spolu ti dva jako obvykle opouštěli zkušebnu a mířili domů. Byli potichu, nevládla mezi nimi ale žádná napjatá atmosféra. Jen Yuya teda působil trochu nervózněji, než bylo obvyklé.

"Taku-chan? Totiž, v kině dneska dávají jeden film, nějakou detektivku, novinka. Prý by to měl být trhák roku, nechtěl by ses na to jít podívat? O polední pauze jsem se díval na program, hrajou to zhruba za hodinku," navrhl mu Matsushita.

"Dneska? Tý jo, já už jsem ale slušně unavený. Ty snad ne?"

"No...ani ne. Tak jako, jestli se ti nechce, nutit tě samozřejmě nebudu. Nemusím to vidět."

"Fakt ti to nevadí? Šel bych, ale usínám tu už za chůze. Celé bych to prospal," omlouval se Takuya.

"Ne, je to dobrý. Stejně to brzo bude na internetu, tak si to budu moct stáhnout. To už by ses ke mně došel podívat, ne?"

"Ale jo, to už by snad vyšlo," kývnul Uehara s úsměvem hlavou a poposunul si tašku na rameni, aby se mu líp držela, "přinesu nám k tomu popcorn a colu, abych ti to vynahradil," přislíbil.

"Beru tě za slovo."

"Taku-chan! Taku-chan!"

"Co je?" ohlídl se volaný přes rameno a zastavil, aby jej stihl černovlasý mladík dohnat.

"Dneska ten film dávají taky, rezervoval jsem lístky. Teď mě už přece neodmítneš!" řekl, zatímco se ještě vydýchával z běhu.

"Hele, a tak mě napadá, proč vlastně nepozveš tu svou holku?"

"Já už to zkoušel, i včera."

"A? Neříkej mi, že ti dala košem."

"No...ta osoba povídala, že prý je už unavená, že by tam usnula."

"Tak se jí běž zeptat dneska, ne?" pobídl ho hnědovlásek.

"Už jsem to udělal."

"To ti zase dala košem?"

"Ještě ne. Čekám na odpověď."

"A to už zveš mě?" zasmál se Takuya, "to tam chceš jít jako ve třech?"

"Taku-chan, ty to doopravdy nechápeš?" zeptal se Yuya pomalu až zoufale a ve stejném duchu si prohrábl vlasy, "fakt ti to nedochází?"

"A co nechápu? Co mi nedochází? O co jde?" ptal se Takuya zmateně a svraštil obočí.

"Tohle není možný! Ueharo Takuyo, já miluju tebe!" Starší vytřeštil oči a šokovaně pootevřel pusu.

"Co? M-mě?" vysoukal ze sebe zaraženě, "neříkal jsi náhodou, že jde o holku?"

"Ne, nic takového jsem ani jednou neřekl, to ty jsi pořád mlel o nějaké holce," vyvedl ho z omylu.

"Ale...Yu-chan, tohle přece..."

"Sám jsi říkal, že to mám prostě říct. Věděl jsem, že je to blbost. Promiň, měl jsem být radši zticha," řekl Yuya, to už se ale otočil na patě a rozběhl se pryč ulicí.

"Yu-chan! No tak, Yu-chan, počkej!" zavolal za ním Takuya a chtěl běžet za ním, to už se mu ale mladší úplně ztratil z dohledu.

Takuya stál dalšího rána před Yuyovým domem, hned u jeho dveří. Už v sedm ráno, aby ho zastihl. Musel tam čekat snad dobrou půlhodinku, kdy celou dobu netrpělivě přešlapoval a hrál si se šňůrkou u své mikiny, ale nakonec se přece jen dočkal. Hned, co černovlásek vyšel ze dveří, popadl ho starší za rameno, aby ho zastavil. Yuya sebou leknutím cuknul a upřel vyjukaný pohled na Takkuna.

"Co tu děláš tak brzo?" vyjekl.

"Promiň," řekl polohlasně hnědovlasý a stáhl z něj ruku, "potřeboval jsem s tebou mluvit co nejdřív."

"Vysmát se mi by bylo přece lepší až před ostatníma, ne?" odsekl Yuya.

"To si o mně fakt myslíš? Že tě chci nějak zesměšnit?"

"Ne," uznal nakonec, "co po mně ale teda chceš? Nebude lepší, když se budeme bavit jenom pracovně?"

"Neříkal jsi náhodou, že se bojíš, že přijdeš o přátelství s...no, vlastně se mnou? Proč mi to teď teda sám navrhuješ? Změnil jsi názor? Už mě naráz nemáš rád? To by mě ranilo."

"To vyznělo hnusně ironicky," zamumlal Yuya a sklopil hlavu.

"Možná, ale myslel jsem to naprosto vážně. Nechci tě ztratit, bolelo by mě to. Taky...tě mám rád."

"Jenže já tě nemám rád, já tě miluju," namítl.

"No...to já tebe taky," špitl Takuya.

"C-co?" vytřeštil tentokrát mladší oči, "proč jsi to neřekl dřív?"

"Včera jsi mi utekl."

"No...no dobře. Tak...?"

"Tak," zopakoval po něm jen Takuya se smíchem, naklonil se k němu a krátce ho políbil na rty.

"Takže...jsme spolu?"

"Vypadá to tak," usmál se na něj, "nebo něco proti?"

"Vůbec ne," zavrtěl Yuya hlavou, "ale asi budem muset do práce, co?"

"Vadí to? Stejně jsme tam celý den spolu."

"Taky pravda. Tak jdem," rozhodl s pousmáním mladší, nadhodil si tašku, aby se mu lépe držela, a samozřejmě následován svým přítelem se rozešel. "Ale těším se na dnešní zkoušku," pověděl po pár krocích.

"Co? Proč?"

"Konečně budem pořádně zkoušet Red or Black, na to jsem se těšil už od začátku. Snad se před tebou úplně neshodím."

"He? To už dneska?" vyděsil se Takkun.

"No. Nebo se mnou radši nechceš hrát?"

"Já bych rád, jenže jaksi...neumím text," přiznal se zaculením.

"Baka! To ses měl učit přednostně! Je to přece scéna se mnou!"