Rande

Uehara Takuya/Matsushita Yuya a Miura Shohei/Yamamoto Yusuke

Původní datum zveřejnění: 8. července 2014

---

"Tak ale Taku-chan, pospěš si trošku!"

"Počkej chvilku, ještě si musím vyfénovat vlasy!"

"Dobře, ale pohni, spěcháme!"

"Kam zas? Vždyť jdeme na večeři, ta nám neuteče."

"No jo, ale máme rezervovaný stůl," namítl černovlásek už tišším hlasem, když se uráčil přijít do koupelny, aby tam na sebe nemuseli řvát přes polovinu domu.

"Vidíš, tak co řešíš? Nikdo nám nezasedne," namítl logicky starší, zatímco hledal ve skříňce onen fén.

"Je to vyhlášená restaurace, jestli nepřijdeme na čas, můžou to místo klidně dát někomu jinému. Stojí se tam fronty."

"Fajn, fajn, tak já si pohnu," rezignoval Takuya, který konečně našel požadovaný přístroj a otočil se na svého přítele, "sluší ti to," pousmál se na něj.

"Tobě taky. Ale ty doufám takhle jít nehodláš," poukázal mladší s úšklebkem na fakt, že tam před ním stál jeho milovaný jen ve spodním prádle.

"To ne, neboj, ještě bych nastydl," ujistil ho Uehara s pobaveným zacukáním koutků úst.

"Spíš by mi tě všichni očumovali a to nechci. Na tebe takhle můžu koukat jenom já," prohlásil Yuya a sebral Takuyovi z rukou fén, "vyfénuju ti to já, bude to rychlejší."

Na jedné z hlavních tokijských ulic se to jen hemžilo lidmi, všichni někam nutně spěchali, jak už to tak bývá. Před obrovským mrakodrapem těm davům však chodník částečně blokovali dva zhruba pětadvecetiletí mladíci, kteří každou chvilku přešlápli z jedné nohy na druhou. Naopak tedy očividně na něco čekali.

"Máš teda povedené kamarády, Yusu-chan," zašklebil se hnědovlasý, "už mají skoro čtvrt hodiny zpoždění. Přijdou vůbec?"

"Ale jo, určitě přijdou. Vidíš přece, jaký je dneska provoz, třeba se někde zasekli a nemůžou za to."

"Neomlouvej je, prosím tě, stejně si o nich budu myslet svoje."

"To je chceš hned odsoudit?"

"Tak Matsushitu už znám, o něm obrázek mám, ale co ten druhý?"

"Takkun je fajn, uvidíš, že si budeš rozumět i s ním. Fakt jsou v pohodě, kdyby nebyli, přece bysme s nima nikam nešli," domlouval mu blonďák.

"No když myslíš. Ale stejně to nakonec dopadne tak, že se půjdem navečeřet sami."

"Hele, už jdou!" vyhrkl Yusuke a s úsměvem zamával na přicházející dvojici. Černovlásek mu okamžitě, co jej uviděl, mávání opětoval a rychle přidal do kroku, následován svých přítelem.

"Ahoj, pardon za zpoždění, ujelo nám metro," omlouval se Yuya, jen co se davem prodrali až k nim.

"Čímpak jste se tak zdrželi?" ušklíbl se blonďák.

"Fénováním vlasů."

"No jen aby."

"Taky že jo. Jsme tu totálně sexuálně nevybouření, budeme potřebovat pomoct," zavrněl nejmladší a přivřel oči.

"Yu-chan!" zamračil se na něj Takuya.

"Bože, dělám si jen srandu," zasmál se Yuya a blonďák se k němu přidal, zatímco ti druzí dva na ně jen zmateně koukali. "No nic, Miura-kun, tohle je můj přítel, Uehara Takuya," představil ho raději.

"A tohle je můj milovaný, Miura Shohei," pověděl zase Yusuke.

"Těší mě," řekli hnědovlasí zároveň, i když ne zrovna se zářícími úsměvy, a krátce se poklonili, jak už je zvykem.

"No nic, půjdeme?" navrhl Yusuke a už se pomalu vydal do budovy, následován svým přítelem. Yuya chtěl jít za nimi, ale Takuya jej zadržel.

"Yu-chan, proč jsme tu s nimi?" ptal se zmateně.

"Překvápko! Víš, s Yusukem jsme si říkali, že by bylo fajn si takhle vyrazit všichni čtyři. Neboj, jenom pokecáme, najíme se a zajdem na bowling. Bude to super, uvidíš."

Seděli v luxusně vypadající přeplněné restauraci, u stolu v zadní části místnosti, kde měli alespoň trochu klidu; před nimi jejich večeře. Miura a Takuya měli už skoro snězeno, kdežto Yuya s Yusukem se k jídlu ještě ani pořádně nedostali, jak celou dobu pořád něco zapáleně řešili.

"Štve mě ale, že tam teď nehraješ se mnou. Ne teda, že by ti lidi tam nebyli fajn, ale víš co, s tebou to prostě bylo lepší."

"Ach, taková pocta od mistra Matsushity. To mě těší," poklonil se mírně Yusuke.

"No tak si toho važ," odfrkl si Yuya, "a navíc, ten scénář, to taky není žádná sláva. Nebaví mě tam trpět sám," zašklebil se.

"Vždyť muzikál byl celkem v pohodě, ne?"

"Jo, ten byl fajn, ale tohle? Tady Taku-chan na to radši koukat nebude," zasmál se černovlásek a loktem dloubnul do svého přítele.

"Co?" zvednul Takuya zmateně hlavu a zadíval se na ně, "co se řeší?"

"Tvůj kluk hraje v nějakým pornu a ty se na to prý nemáš dívat," poznamenal kysele Miura.

"Co? Yu-chan, tohle mi vysvětli! Hned!" zamračil se na něj.

"Jaké porno? To není žádné porno!" bránil se Yuya, "neplácej kraviny, Miura-kun! V ničem takovém bych nikdy nehrál, no tak, Taku-chan, věř mi!"

"O co jde?! S kým tam spíš?! Proč ses na něco takového vůbec dal?! A jaktože o ničem nevím?!"

"S nikým tam nespím! Mluvím o té doramě, Watashi no Host-chan S, není to žádné porno!" přesvědčoval ho dál.

"Takže zas se tam kolem tebe motá třicet ženských?! No úžasný, s kolika z nich jsi už chrápal?!"

"Já jsem-"

"Prosím vás, uklidněte se. Oba," zarazil je Yusuke, "fakt se chcete hádat zrovna tady? Nechte si to na doma."

"Jen je nech, vždyť je to vtipný," ušklíbl se Miura, "hezký divadlo, určitě by se pobavilo i okolí, jen pokračujte. Manželské hádky jsou vždycky nejlepší."

"Tohle já nebudu poslouchat," prohlásil Takuya a zvedl se, "užijte si to, půjdu už domů."

"Neblbni, Taku-chan!" zastavil ho Yuya, popadl jej za rukáv košile a stáhl zpátky na židli, "nešil hned. Ještě máme ten bowling, to bude sranda. Rozdrtíme je. A já ti potom dám doma přečíst scénáře a promluvíme si. Všechno se vyjasní, všichni budou spokojení, tak mi to teď nekaž. Prosííím," upřel na něj psí oči.

"Fajn," rezignoval Takkun nakonec.

"Super!" zajásal černovlásek, "tak vy si to hezky dojezte, já a Yusuke-kun zajdem omrknout ten bowling, jestli už tam máme volno, hm?" navrhl a rovnou už se i zvedal.

"Okay," odsouhlasil to Yusuke a vstal taktéž. Společně se vytratili z místnosti a ty dva nechali s otrávenými výrazy sedět u stolu.

"To jsi pořád tak hysterický?" zeptal se pobaveně Miura po chvilce ticha.

"Jak jako hysterický? Tobě by jako bylo úplně jedno, kdyby Yusuke-kun hrál v nějakém pornu? Nebo kdyby se kolem něho pořád motaly ženské?"

"Kdybys tak věděl, kolik je kolem něho ženských," zasmál se, "ale já mu věřím, víš?"

"Ono to není tak, že bych Yuyímu nevěřil," namítl Takuya, "ale prostě mi to není příjemné. K tomu všemu se on tváří, jakoby mu to příjemné snad bylo."

"Užívá si obdiv a popularitu, divíš se mu?"

"To teda divím. Občas to fakt přehání."

"Ty jsi takový ten typický úzkoprsý slušňák, co? Nesneseš žádnou zábavu, jak tak vidím."

"A ty jsi zase slušně rýpavý, že? Já mám prostě Yuyího rád, miluju ho, a opravdu nechci, aby se takto předváděl snad před celým Japonskem."

"Bojíš se, že ti odejde za někým jiným, co?" ušklíbl se Miura, "když si ho ale budeš držet takhle zkrátka, bude to daleko pravděpodobnější. Ty si myslíš, že ho bude bavit být pořád takhle omezován?"

"Jdi už někam a nekecej mi do toho, jo? Ty klidně nech Yusukeho, ať ti pořád s někým flirtuje, když ti to teda vůbec nevadí, a já a Yu-chan si povedeme vztah po svém, jo?"

"Spíš po tvém, nemyslíš?" přeslazeně se usmál.

"Sklapni už," zavrčel podrážděně Takuya, to už se mu ale rozezvonil mobil.

"No mám takový pocit, že Takkun z dnešního večera nebude moc nadšený, co myslíš?" poznamenal Yusuke po cestě chodbou z restaurace k výtahu.

"Ále, až vás zlikvidujem na bowlingu a vy nás ještě na něco pozvete, bude spokojený a bude chtít někam jít i příště," mávl nad tím Yuya rukou.

"Tak zlikvidujete, jo?" vyprskl blonďák smíchy, "hele, nechci ti kazit iluze, ale já jsem v bowlingu jednička. Nakopem vám zadky."

"No moc si nevěř, abys pak neodcházel s brekem jako malé děcko, Yusu-chan," vrátil mu mladší a to už nastoupili do výtahu, kde zmáčkl tlačítko s číslem tři, aby se dostali do požadovaného patra.

"Abys tak nakonec nedopadl ty a pro samou ostudu nezůstal radši dva měsíce zavřený doma."

"Ten smích tě přejde, uvidíš." Najednou však výtah s nimi podivně zarachotil a zůstal stát. Dveře se ale neotevřely.

"Anebo přejde nás oba," řekl Yusuke zaraženě a rozhlédl se po celé kabince, jakoby se snad snažil vypátrat příčinu.

"Co s tím krámem je?" zamračil se Yuya a praštil do dveří, "proč se to neotvírá?"

"Asi se to zaseklo."

"Né, fakt? To by mě nenapadlo," odvětil ironicky mladší, "co teď jako budeme dělat?"

"Nejsi doufám klaustrofobik, že ne?"

"Ne, ale doopravdy se mi tu nechce strávit zbytek večera. Tobě snad jo?"

"Máš pravdu, to vážně ne. Tak co navrhuješ?"

"Snad si Taku-chan nezapomněl mobil. Zavolám mu," rozhodl Yuya a to už vytáhl z kapsy svůj mobil. Vytočil číslo a přiložil si ho k uchu.

"Yu-chan? Co je?" ozval se z telefonu lehce zkreslený Takuyův hlas.

"No, Taku-chan, ahoj. Nějak se s námi zasekl výtah, že nás přijdete zachránit?"

"Cože?! Děláš si srandu?! Jak to?!"

"Co se děje?" zajímal se Miura.

"Dej to na reprák," pobídl černovláska Yusuke. Oba tedy přepnuli své telefony nahlas.

"Jak já mám vědět, jak to? Myslíš, že jsem nějaký výtahový expert?" promluvil Yuya zase do mobilu.

"Ne, to ne. Dobře, Yu-chan, teď ale hlavně musíš zůstat v klidu. Uklidni se a zhluboka dýchej. Pořádně zhluboka dýchej. Nádech, výdech, nádech, výdech," nabádal ho hnědovlásek.

"Taku-chan, jen bys teda asi měl vědět, že já tu nerodím," upozornil ho Yuya, načež ti dva posluchači dostali záchvat smíchu.

"Ale stejně dýchej! Nezapomeň dýchat, kdybys nedýchal, udusil by ses!"

"Jestli bude dýchat, jak mu říkáš, vydýchá jim tam všechen vzduch a doopravdy se tam udusí," namítl Miura věcně.

"Cože?! Yu-chan, Yu-chan, slyšíš? Změna plánu, změna plánu! Hlavně nedýchej, jenom nedýchej!" Yuya se plácl do čela.

"Taku-chan, jestli nebudu dýchat, tak se udusím, jak jsi sám říkal," poznamenal tuto zřejmou skutečnost.

"No dobře, ale když vydýcháš vzduch, tak umřeš taky!"

"Jen ať nedýchá, aspoň bude mít Yusu-chan víc kyslíku a přežije aspoň jeden z nich," ušklíbl se Shohei.

"Zbláznil ses?!" křikl po něm Takuya na půl restaurace, "Yu-chan, Yusuke-kun chodí s vrahem!"

"Jak s vrahem? Já nikoho nezabil," bránil se Miura.

"Ale nabádáš mi Yuyíka, aby se zabil! To je skoro to samé!"

"Mohli byste se tam přestat hádat a radši nás odsud nějak dostat?" vložil se jim do toho Yusuke.

"A jak si představuješ, že bysme to jako měli udělat, Yusu-chan?" ptal se Miura.

"Tak že byste třeba někoho zavolali?" navrhl Yuya.

Do půlhodiny se podařilo odborníkům spravit chod výtahu a Yuya s Yusukem se konečně dostali ven. Černovláskovi jeho přítel okamžitě skočil kolem krku.

"Yu-chan, ty žiješ!" vyhrkl úlevně a tiskl ho k sobě, jakoby Yuya doopravdy přežil přinejmenším útok teroristů.

"Ano, neboj se, žiju," zasmál se mladší a pohladil ho po zádech, "je to dobrý, jsem v pohodě."

"Panebože, ten se tam pomalu zhroutil, je úplně šílenej," uchechtl se Miura směrem k Yusukemu.

"Tobě to nepřijde roztomilé? Je vidět, že mu na něm záleží, taky bys mohl projevit trochu strachu, Sho-chan."

"Prosím tě, co by se ti tam tak mohlo stát?"

"Neviděl jsi Another?"

"To je jenom anime."

"To ale neznamená, že se to nemůže stát. I ve skutečnosti se už kolikrát utrhl výtah," namítl blonďák.

"Dobře, jsem rád, že jsi v pořádku," vydechl Miura a krátce svého přítele políbil na rty, "spokojen?"

"Naprosto," zazubil se Yusuke.

"Hej, jdem teda na ten bowling?" zavolal k těm dvěma Yuya.

"No tak to počkej, žádný bowling!" zarazil to okamžitě Takuya, "jde se domů!" rozhodl a za ruku svého milence táhl pryč. Yuya povzdechl a druhé dvojici ještě zamával.

"Nezajdem na ten bowling aspoň my dva, ať to zbytečně nepropadne?" navrhl Yusuke s úsměvem.

"Máš to mít, natřu ti to."

"Yu-chan?" oslovil ho Takuya po cestě.

"Hm?"

"Příště půjdeme radši sami."