Bez tebe

První povídka zveřejněná přímo na tomto blogu. Konečně se mi něco povedlo dopsat.

Drabble, 200 slov.

Uehara Takuya/Matsushita Yuya. Shounen ai.

Je to divné..

---

Teplo jeho náruče je vždycky tak uklidňující. Objímáme se, nazí pod peřinou se k sobě tiskneme. Ukazováčkem levé ruky mi na hrudi kreslí různé nesmyslné ornamenty, v nichž občas rozpoznám nějaké to srdíčko. Obvyklá scenérie každého večera. Jenže už to dál nechci. Už pro mě neznamená to, co předtím. Chci od něj odejít. Musím mu to konečně říct. Tak dlouho sbírám odvahu pošlapat mu ty jeho růžové brýle, ale je to těžší, než bych čekal.

Nadechnu se.

"Yu-chan? Jsi pro mě úplně všechno," začne mi však najednou něžně šeptat do ucha. To taky dělá často, až přehnaně, bohužel. Jakoby podvědomě tušil, co mu snad chci. Taku-chan, kdybys tak doopravdy věděl.. "Jsi pro mě celý vesmír. Navždy tu pro tebe budu, ano? Kdykoliv pro tebe udělám všechno, co si řekneš. Bez tebe jsem nic, nula. Nemohl bych bez tebe žít, potřebuju tě jako nic na světě. Zabil bych se, ztratit tě, neměl bych už pro co existovat. O všechno hezké bych tak totiž přišel, celý svět by se mi zhroutil. Nedokážu ti ani popsat, jak moc silné city k tobě mám. Děkuju, že tady se mnou jsi. Budeme spolu navěky, dobře? Miluju tě, tak strašně moc."
Vydechnu. Nemůžu.
"Taky tě miluju."