Akai sora

Yo, minna! 26. října 2014 mi oficiálně bylo 15 let. Takže teď se mi konečně zpřístupnila nějaká ta menšína lehčích yaoi pvoídek, jásejme! xD *ne, vůbec takové věci nečte už od 11, čekala na tento okamžik, pochopitelně, hmhm* Normálně bych to tu do vás nevalila, koho to zajímá, že jo? Jde o to, co jsem dostala jako dárek a s čím se musím pochlubit! Nebudeme počítat nějaké ty peníze a 5x Toffifee (+2 poslané jako obrázek z Googlu), jde tady o to, jaký dort mi nechala udělat babička. Ano ano, vidíte správně, Uchiha brothers. Moje babička totiž moc dobře zná mou lásku k plyšovým verzím těchto dvou, jak je pořád tahám všude se sebou. Tak je nafotila, fotky dala svojí kamarádce a ta mi je udělala na dort z marcipánu. Jsou k sežrání! Vždycky jsem to tvrdila. Ale...nesežrala jsem je. Mám je tady a nechám si je hezky vystavené. Ač teda, při převozu od babičky domů se Itachimu trochu porouchal plášť a nalomila se mu ruka + Sasukemu padá takový ten rukávek, ale jinak je to okay. :3 Mají ale úplně...

Číslo: 2 Barvy: Bílá, černá. Délka výroby: 30 minut Datum zveřejnění na blogu: 25. října 2014 Ten první design už se tu hřál docela dlouho, tak to chtělo nějakou změnu. Můj první design tohoto stylu celkově. Vím, hodně jednoduchý, ale ta Yuyího fotka. *w* Oh god :3333 Na prvním screenu to není dobře vidět (****** reklama), tak jsem sem hodila dva. A nevěřili byste, kolik dalo práce, aby to sedělo i na menších obrazovkách. TwT

Uehara Takuya/Matsushita Yuya. Shounen ai. Tak když má Sebbý ten svátek, ještě jednu povídku... Otevřu krabici plnou výtisků nejnovějšího knižního trháku a začnu je vytahovat. Dělám to už od rána, dnes nám přišlo zboží, máme plný sklad novinek. Vybaluju je a odnáším dopředu do prodejny, kde je uspořádávám do regálů. Pracuju v tomto knihkupectví už nějakou dobu, je to poklidná, ne moc namáhavá brigáda za přiměřené peníze. Vyhovující pracovní doba uzpůsobená mému rozvrhu na univerzitě a příjemní spolupracovníci. Kdo by nebyl spokojený? Já. "Matsushita-kun, kam jsi dal ty slovníky? Zákazník to nemůže najít!" zavolá na mě zepředu jeden z mých kolegů. Nechám tedy krabice krabicemi a zamířím do prodejny. "Pardon, jen potřebuju víc místa na novinky, tak to tu trochu přesouvám. Hned to napravím," pověděl jsem na omluvu, jen co jsem vyšel, "ukážu vám t-" obrátím se na zákazníka, na kterého však zůstanu hledět, jakoby přiletěl z Marsu. A on taky vypadá vcelku překva...

Uehara Takuya/Matsushita Yuya Takový pokus skloubit všechno dohromady. Smutnější děj pro zamyšlení se strašně cute prvky, spoustu shounen ai a ne vyloženě yaoi, ale něco málo na zpestření určitě. Jde totiž o povídku pro mého Sebbíka na jeho narozky svátek. Uhm, psala jsem ji půl roku. Původně měla být na Sebbyho narozky, které jsou v květnu, no nevyšlo, upřímně jsem ji konečně dopsala až tento čtvrtek, a to jsem s ní začala ještě dřív než třeba se Závislostí. Snad ještě někdy v březnu. Lol. A vůbec to na to nevypadá. Je krátká a upřímně se mi nelíbí. Prostředek bych nejradši celý vyškrtla, no bez toho by to ale taky bylo totálně o ničem. Asi se na tom ten časový rozestup podepsal, no.. Takže tak~ Vše nej, Sebbý! ^_^ Tíha všech těch pohledů plných odporu je až ničivá. Zhnusení, pohoršení. Zračí se jim ve tvářích, jak moc špatní jim přijdeme. I přesto pevněji stisknu ruku svého společníka, i když si moc dobře uvědomuju, že toto je důvodem, proč nás všichni tak propalují pohledem. Ale j...

Oddechové shounen ai. Uehara Takuya/Matsushita Yuya. Jak jinak, že ano? Je to snad poprvé, co píšu nějaký článek na téma týdne. Normálně se ani nedívám, co za téma je, ale včera jsem narazila na jeden článek na tohle na jiném blogu a tak mě napadlo: "Platonická láska, to je jednoduchý, na to něco kratšího v pohodě vymyslím." Ano, nápad přišel hned. Dnes sepsáno. Konečně něco delšího než ty drabble předtím. Ale i tak je to spíš kratší, takže i pokud se vám nechce číst něco dlouhého, není problém. Byl talentovaný a krásný. Měl perfektní hlas, který zaujme hned v prvním okamžiku a zářivý úsměv, pod nímž by roztál i ledovec. Uehara Takuya. To bylo jméno osoby, která na mě dennodenně koukala ze čtyř plakátů na zdi u mé postele společně s nějakým tím Michaelem Jacksonem, který tam byl ale stejně jenom proto, aby to nevypadalo nějak divně. Jo, Jacksona jsem měl strašně moc rád, miloval jsem jeho písničky. Jenže Takuya byl…prostě Takuya. Jeho plakátů jsem vlastnil daleko víc, schovan...