Nevyřčené - 5. záznamy

---

Středa 8. července 2015 - 14:15

Ahoj.

Zase se mi o tobě zdálo, Taku-chan. Nesní se mi o tobě každou noc, jen každou druhou. A většinou je to teda jen jedno a to samé, jen v trochu jiném podání. Zkrátka se stane něco, že se znovu dáme do řeči. Povídáme si, a buď vyřešíme naše spory, anebo se bavíme, jakoby nikdy žádný spor ani nebyl. Dnes šlo o tu druhou možnost. Náhodou jsme se potkali na ulici, já tě pozdravil. Ty jsi k mému údivu odpověděl a dali jsme se do normálního rozhovoru. Ale četl sis to, co tady píšu, jen však ten první zápis, ze čtvrtého července. A řekl jsi mi, že je to hloupost. Víc už si z toho snu konkrétněji nepamatuju. Každopádně, tak jako tak tohle psát nepřestanu, v realitě na to třeba jednou budeš mít jiný názor. Hlavně teda, jestli si přečteš další zápisy... Už jenom kvůli nim to pro teď raději ukončím, nechci načínat nějaké téma, u kterého bych se zase tak rozohnil. Jestli se dnes stane ještě něco, o co bych se s tebou rád podělil, určitě se ozvu zase večer.

BTW, mám 69% baterie, to jen tak.

Tak ahoj.

Středa 8. července 2015 - 19:11

Ahoj, Taku-chan!

Dnes jsem se málem utopil. Max má narozky, takže jsme místo práce (ano, opět jsme se flákali, takže i dál nebudeme stíhat, a to je před námi další turné... nechtěl bys mě přijít praštit, abych se vzpamatoval?) vyrazili po streamu na loď, jen tak se projet na moře. Taková odpočinková jízda, trocha toho alkoholu, dort... no zkrátka soukromá oslava. Taková, kterou bys mi neschválil, protože bys hned přišel s tím, že tě tam s někým podvedu. A byl bys vzteklý jako tehdy, kdy jsem na svoje narozeniny slavil o půlnoci s klukama a za tebou přišel až kolem čtvrté ráno. Však tebou vymyšlený program pro nás jsem tím nijak nenarušil, tak se snad nestalo nic tak zlého. Nemusel jsi se svými řečmi začínat i na mé narozeniny.

No, zpět k topení. Dostali jsme se až k takovému ostrůvku uprostřed ničeho a na něm též nebylo nic. Taky jeho velikost mohla činit tak 20 metrů čtverečních. No, zastavili jsme tam, že si půjdeme zaplavat. Přece jen, dneska je zase hic jako prase. Tak jsem skočil do vody, plaval a plaval, najednou se přiřítila snad dva metry velká vlna a za ní pár o něco menších (fakt netuším, kde se na tom jinak klidném moři tak zničehonic vzaly) a hned mě to spláchlo. Pěkně jsem se té vody nadechl, což mě hezky vyvedlo z míry a já se jen taktak dokázal doplácat zpět na břeh a po vykašlání snad litru vody popadnout dech. Kluky to stihlo spláchnout taky, takže si pořádně ani nevšimli, jak moc to zatopilo mě. Vlastně jsem byl rád, protože poslouchat pořád to "jsi v pohodě?" a potom smích na můj účet, když jsem fakt v pohodě byl, se mi nechtělo. Kdybych ti tohle řekl ještě před dvěma týdny osobně, pevně bys mě objal, div že bys mě neudusil a začal s: "Yu-chan, no tak, musíš být opatrný! Buď trochu zodpovědný! Mohl jsi umřít, uvědomuješ si to vůbec? Už tě nikdy nikam k vodě nepustím! Co bych bez tebe dělal, kdybys to vážně nepřežil?" Ta tvoje občas až přehnaná starost mě na jednu stranu trochu štvala, v tvém pevném objetí jsem si však vždycky připadal v bezpečí a milován.

A tak mě tohle dovedlo k myšlence, co bys dělal, kdybych vážně umřel. Ne tehdy, když jsme ještě byli spolu, to si umím tak nějak představit. Myslím ale teď, když mě už asi nemáš rád. Samozřejmě, že by se to k tobě nějak doneslo. Chyběl bych ti? Byl bys smutný? Aspoň malinko? Když už bys mě vážně neměl šanci nikdy v životě ani na sekundu vidět? Přišel bys mi aspoň na pohřeb? Anebo bys byl šťastný, že už se mě konečně na dobro zbavíš? Dobře, to bys nebyl, takový ty nejsi. Maximálně by to s tebou nijak nehnulo. A nejhorší na tomhle je, že tohle se nedozvím, dokud neumřu, ale vlastně, i kdybych umřel, tak na to nepřijdu, protože budu mrtvý. Takže tyhle myšlenky bych asi měl radši nechat plavat. Stejně by mě to ale zajímalo.

Teď se vracíme zpět na pevninu, vypadá to totiž na bouřku. A bouře na moři by fakt nemusela mít zrovna příjemné následky. Hrajeme karty a já skoro hned na začátku prohrál. TwT Proto jsem měl čas ti tohle napsat. Jenže oni už dohrávají kompletně a já ti už stejně řekl asi vše, co jsem momentálně chtěl.

Tak zase později, ahoj.

Čtvrtek 9. července 2015 - 00:32

Ahoj, Taku-chan!

Jak to tak pozoruju, kdybychom to spolu stále táhli, asi bych teď dennodenně poslouchal, že se přece nemůžu vracet domů tak pozdě večer a ke všemu pravidelně. Ano, až teď jsem se dostal domů. Tebe by to normálně zřejmě vůbec nezajímalo, ale tak, stejně sem napíšu, že na tom není nic divného, když se slavily kamarádovy narozky. A abys věděl, ani jsem se neopil! Jasně, že jedna nebo dvě flašky padly, ale když se to rozdělilo mezi námi čtyřmi, nemělo to na mě nijak velký dopad a myslím, že teď už skoro všechen alkohol musel vyprchat. Nebo minimálně prostě zvládám myslet jako obyčejně i pod vlivem.

Stejně ale přemýšlím, že se začnu vracet domů doopravdy dřív, a to už jen kvůli tomu, abych pořád nemusel psát "včera", i když se to stalo třeba před dvěma hodinama. No ale to je jedno.

Jak jsme se vrátili z moře, tak pořád nepršelo, i když to vypadalo, že bude. Tak jsme toho využili a šli jsme zase navštívit náš nově oblíbený zábavní park (jak překvapivé, co?). A samozřejmě jsme skončili slušně pomlácení z autodromu (opět překvapivé xD). My tam ale původně ani jít nechtěli, jenže ten déšť fakt přišel a jediný autodrom byl ze všech lepších atrakcí, na které jsme chtěli jít, komplet pod střechou (kromě strašidelného domu, ale ten jsme stihli už předtím... abych řekl pravdu, už dlouho jsem se tak moc nezasmál jako tam xD), takže abychom úplně nepromokli, prostě jsme tam skončili. Dnes to byl ale celkem mazec. Poprvé jsem byl svědkem toho, že jeden borec z autíčka fakt vyletěl ven. xDD A SJ přizabil jednoho asi patnáctiletého kluka, který to při tom hezky mířeném nárazu vzal zubama o volant. Au. Jako takhle, on tam jako prase jezdí každý, to není tak, že by byl SJ necitlivý nebo zlý. No, ale však ty's už na tom autodromu někdy jet musel, že jo... Jen mě mrzí, že jsme nikdy nebyli spolu. Mohli bychom někdy jít, jen třeba jako kamarádi. Nepotřebuju s tebou vztah. Já...nebránil bych se tomu, ale asi nějakou pauzu bych si dal, aby to mezi námi trochu vychladlo a to silné pouto se mohlo znovu obnovit a zůstat snad ještě pevnější než dřív. A mezitím jsme mohli být prostě ti kamarádi, co se třeba nevidí každý den ani týden, ale nemají problém spolu jednou za dva měsíce někam zajít anebo si napsat. To by mi bohatě stačilo. Vážně toho chci tolik? I když jsem tvrdil, že jsem to s tebou chtěl ukončit, nikdy to nemělo být zpřetrhání veškerého kontaktu. Na to nás pojí až moc věcí, každá druhá blbost, kterou vidím, mi tě připomíná. Jak vidíš, pořád ti toho potřebuju spoustu říct a vylíčit ti tolik těchto nových zážitků...

No nic, raději ale zpět k autodromu. Nemusel by ses vůbec bát se mnou jít, tak jako tak je to sranda. Dnes mi náhodou začali hrát písničku od Michaela Jacksona, takže bych si ji tam celou odtančil (samozřejmě v omezených možnostech autíčka…), kdyby do mě hezky nesejmul Max a z druhé strany o sekundu později SJ, takže jsem díky tomu z autíčka nevyletěl, jak se to vyrovnalo, ale kolenem jsem to vzal o volant, což celkem bolí. Ale vyvázneš celkově jen s pár modřinami (obvykle), to není nic strašného, a za tu srandu to stojí, věř mi.

Hodně jsem na tebe ale myslel na těch psycho atrakcích, které jsme obešli snad všechny. Měl bych tě obeznámit a tím, že tě pořád považuju za tu nejkrásnější osobu na světě, která mi dokáže pomoct, protože moje myšlenky v těch náročnějších okamžicích, když jsem lítal někde ve vzduchu hlavou dolů, byly něco jako: "Bože, mně je blbě. Představ si Takuyu a přejde to, uvidíš. Ne, Yuyo, počkej, ani za nic si ho nepředstavuj, protože jestli se fakt pobliješ, zatímco si ho budeš představovat, bude to o lecčems vypovídat." xDD Takže tak, no. Zase jsem tady ten zápis hezky natáhl, už je fakt moc pozdě.

Raději už teda dobrou noc, nejkrásnější princi~

Pořád mi na tobě záleží.