Nevyřčené - 7. záznamy



Pátek 10. července 2015 - 12:52

Ahoj, Taku-chan!
Taky určitě znáš ten pocit, když mi chceš napsat, ale vlastně vůbec nevíš, co. Teda, spíš jsi ho znal dřív. Nebo jsi ho možná ani neznal, jen já jsem s ním důvěrný kamarád. A teď to přišlo zase. Ne že by to bylo tak, že už bych ti neměl co říct, jen se teď nechci zaobírat ničím vážnějším a nic zajímavého, o čem bych ti potřeboval povědět, se v posledních pár hodinách nestalo. Máme teď v práci polední pauzu a dnes jsme si objednali pizzu, tak na ni teď čekáme. A přesně v tuto dobu jsem ti obvykle psal. Teď bych tak rád najel na ten "zzz" kontakt a napsal ti obyčejné "Ahoj, jak se máš?". Odpověď mě nefalšovaně zajímá. Dřív se tato věta hodila fakt jenom do takovéto polední pauzy, ale předtím teda vypadala nějak jako "Ahoj, zlato, jak se ti dnes daří? Myslím na tebe~ <3". Poslali jsme si takhle zhruba 4 SMS, čímž jsme se drželi dál v kontaktu, i když jsme nemohli být spolu, a dali si tím najevo, že si skutečně nejsme úplně ukradení.
Občas však nastávaly situace, kdy ani jeden z nás nevěděl, jak rozproudit rozhovor. Mluvme nejdřív o tom chatování, když byl jeden z nás třeba kvůli divadelní roli někde na druhé straně Japonska. Vždycky jsem cítil silnou potřebu ti napsat, tak jsem se prostě ozval s "ahoj :3", pokud jsi to první neudělal ty. Rozhovor se vždycky nějak vyvinul přes to obyčejné "jak se máš?" a "co děláš?", což obvykle vydrží na nějakých 5 zpráv. Naštěstí jsme se od toho ale skoro pokaždé odrazili k nějakému jinému tématu, o kterém už se dalo bavit delší dobu. A pokud ne, skončilo to u toho, jak moc si navzájem chybíme a abychom už zase byli spolu. Na jednu stranu to bylo hodně jednotvárné, ale mně to nikdy nijak moc nevadilo. Psal jsem si s tebou? Psal. A navíc to byly vždycky hrozně milé zprávy, takže jsem si nemohl na nic stěžovat. A taky že nestěžoval.
No, a když jsme spolu trávili čas, vlastně nám ani tolik nevadilo nemluvit. U večeře jsme si vždycky popovídali o dnešním dnu a o všech těch blbostech, se kterými se ti pořád tak rád svěřuju, i když jsou vlastně docela nepodstatné. A pak už nám stačilo jen se objímat, líbat se, mazlit se a u toho si šeptem navzájem říkat, jak moc se milujeme. Vždycky to byly nepředstavitelně krásné okamžiky.
No nic, pizza už je tady.
Užij si dnešek, ahoj. :)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Osmnáct

Obrázek
Už je tomu víc než týden, co jsem dovršila svých osmnácti let. Wow. Ne že bych z toho byla úplně nadšená, no ale plynou z toho i výhody, jako například to, že jsem mohla minulý víkend strávit v Praze na Akiconu :3 Byl to jeden z nejlepších víkendů v mém životě a ráda bych se podělila o všechny zážitky, no, ale jak jste si zřejmě všimli, ten blog už mě celkem dost přestal bavit a nemám na to jak chuť, tak čas. Veškerou energii a volný čas věnuji kamarádům, Eruri fandomu a hlavně cosplayování, které je už téměř rok mým koníčkem číslo jedna (vůbec bych nečekala, že k tomuto někdy dojde, ale stalo se a jsem ráda xD). Dneska jsem měla mít focení, ale nakonec z toho padlo, takže jsem si po extrémně dlouhé době udělala naprosto flákací den, který jsem už tolik potřebovala, jelikož si v posledním půlroce přijdu vážně extrémně vytížená. Není to tak, že tento blog plánuju smazat, anebo už sem nikdy nepřispět - to bych se tu přece po tom půlroce jen tak neukázala, ne? Ono je to na druhou stranu s...
Další informace

Každoročně...

Obrázek
Tak fajn, už je to zase tady. Přijde mi, že článek tohoto typu píšu každou chvíli, ale to bude asi tím, jak málo jsem se za poslední rok tomuto blogu věnovala. Ehm, stává se. Přejdu rovnou k té hlavní věci, ať to zbytečně neprotahuju... Všechno nejlepší, Orochimaru-sama! <3 Well, z tohoto se už prostě stal zvyk. Orochimaru patří mezi mé TOP 3 postavy z Naruta (kterého jsem sice neviděla už nějaké dva roky, ale navždy bude mít v mém srdci místo) a k tomu všemu má narozeniny ve stejný den jako můj děda + den po mně. Není to tedy dnes, bylo to 27. října, tak mám trochu zpoždění, ale vždycky to píšu až o pár dnů později. A asi bych si neodpustila, kdybych to někdy vynechala... I kdybych blogování nechala, každý rok v tuhle dobu tu můžete čekat nějaký takovýhle článek s přáním k narozkám. xD No, každopádně, já teď měla taky narozeniny. Začal mi poslední rok dětství, heh. Těším se, až budu moct jezdit za kamarády na druhou stranu republiky, vymetat všechny cony a tak, ale... ne, stejně ch...
Další informace

Tohle je válka

Well, z nějakého důvodu jsem si byla jistá, že to dnes prostě stihnu, takže s tímto termínem nebyl moc stres. Co je horší, povídka je strašná krávovina. Je to náhlá inspirace jedním (dvěma) Yuyího screenem z Instagramu a nemá to žádný hlubší smysl. A hlavně, asi je na tom vidět, že mě to fakt skoro vůbec nebavilo psát, prostě... fakt nemám TakuYuya náladu. Ti dva spolu nemají žádnou - veřejnė dostupnou - fotku už minimálně rok, ani na premiéře Kuromyu spolu pravděpodobně nebyli...mám pocit, že se rozešli. Navíc už ani RPG nehraju... Moje motivace je prostě v čudu. Během této povídky jsem zvládla vymyslet jedno Eruri (momentálně top ship pro mě :3), tak to snad konečně sepíšu i něco bez donucení. I tak jsem něco ale prostě napsat musela, protože dnes je tomu 8 let, co Yuyí zahájil svou kariéru a 3 roky, co je oficiálně mým nejoblíbenějším zpěvákem. Jo a mamka má narozeniny. Zkuste si to užít, prosím. Uehara Takuya x Matsushita Yuya Slabé shounen ai, oddechové, bez hlubšího smyslu. Posta...
Další informace