Nevyřčené - 9. záznamy
Neděle 12. července 2015 - 22:03
Ahoj, Taku-chan!
Včerejší koncert naštěstí dopadl dobře, i když jsme se teda málem upekli. Bylo doopravdy hrozné vedro, ale zvládli jsme to. Fanoušci byli spokojení, takže my taky. A dneska za sebou máme ještě jedno mini live v Yokohamě na Dance festu, což taky proběhlo bez problémů. Zítra pokračujeme v našem turné, takže toho máme fakt moc. Jak to tak pozoruju, my dva bychom si spolu to letošní léto snad ani neužili. Maximálně bychom se tak pohádali, jako skoro vždycky za poslední rok, když jsem na tebe neměl čas ať už z jakéhokoliv důvodu. Možná je dobře, že to takhle dopadlo a nepijeme jeden druhému krev dál. Tím ale nechci říct, že jsem za to, co se mezi námi stalo, rád. No, však ty určitě chápeš, jak to myslím.
Každopádně, tolik koncertů mě opět přivádí na myšlenku, co ty a moje písničky, respektive písničky X4. Přijdeš se ještě někde podívat na koncert? Dřív sis nenechal ujít jediné mé vystoupení, pokud jsi teda nemusel nutně do práce nebo jsi zkrátka z jiného důležitého důvodu neměl čas. Občas jsem si říkal, že vlastně nevím, proč na ty koncerty chodíš tak často. Přece jen jsi všechny ty písničky slyšel už mnohokrát a neměl jsem jich tolik, abych se na každém koncertu vytasil s novými. Navíc sis často vyžádal, abych ti zpíval doma. Komukoliv jinému už by takové množství mých písniček muselo lézt krkem. I když, na druhou stranu ti rozumím. Pro mě neexistuje nic hezčího než tvůj hlas, taky bych ho mohl pořád dokola poslouchat. Můžu ti slíbit, že mě uvidíš v hledišti, až bude další tvůj muzikál a stejně tak SHL.
Ale ty někdy přijdeš? Přijdeš se podívat, jestli jsem se zlepšil nebo zhoršil? Bude tě to ještě vůbec zajímat? Nebo už se mnou skutečně nechceš mít společného vůbec nic? Jsi naštvaný, bolí tě to, a proto chceš raději zapomenout, anebo jsem ti už lhostejný? Ať je to jak chce, nemám se to jak dozvědět. Je zvláštní neznat tvoje stanovisko. Psát tady tohle, aniž bych věděl, jestli to vůbec má smysl, jestli mě vůbec ještě někdy kontaktuješ. Je zvláštní si tady vylévat srdce, když ty jsi možná rád za to, že už mě ani nevidíš. Moc bych si přál vědět, jestli si na mě i ty ještě sem tam vzpomeneš, jestli se i já tobě pořád každou maličkostí nějak připomínám. Třeba zlatou barvou nebo tím zpěvem a tancem či nějakou naší oblíbenou písničkou. Nebo jestli občas uvaříš už ze zvyku oběd pro nás oba a až potom ti docvakne, že já už se s tebou nenajím a nebudu to jídlo vychvalovat do nebes jako obvykle.
Vyhodil jsi dárky ode mě, které jsem ti občas jen tak dal? Došlo to až tak daleko? Měl jsi to srdce zbavit se těch dvou hrnečků, různých plyšáků, polštářků, přívěsků a dalších kravin? Jen abys mě už nechal kompletně za sebou? Mně osobně by to třeba vůbec nepomohlo. Jak jsem ti popisoval - jdu jen nakupovat a všechno mi tě připomíná, ve všem vidím nějakou vzpomínku na tebe. Není to fér. Jak to že pro tebe bylo tak jednoduché naprosto přerušit náš kontakt? Jen tak? Nebo to možná jen jednoduché vypadalo, nevím, já do tebe v poslední době už vážně ani trochu neviděl. Každopádně, já bych toho všeho nebyl schopný ani za nic. Fakt mě to hrozně mrzí.
A stýská se mi, Taku-chan.
Komentáře
Okomentovat