Nevyřčené - 12. záznamy
Pondělí 20. července 2015 - 21:30
Ahoj, Taku-chan!
Hrozně se mi teď ulevilo. Když si všimneš datumu, není to tak, že bych ti napsat těch pět dnů nechtěl, jde o to, že jsem ztratil mobil a právě jsem ho zase našel. Upřímně jsem v to už i přestával doufat, vlastně jsem se už na internetu rozhlížel po nějakém novém. Myslel jsem totiž, že mi vypadl z kapsy někde na ulici anebo že jsem ho zapomněl někde po koncertu. Naštěstí je ale tady se mnou a v naprostém pořádku. Našel jsem ho u sebe v šuplíku nočního stolku. Tam jsem ho dal poprvé v životě, takže se nedivím, že jsem ho hledal jako blbý na skříňkách v obýváku a na chodbě, na stole a pod stolem v kuchyni, v posteli a pod ní, dokonce i pod kobercem v ložnici! Musel jsem ho do toho šuplíku hodit společně s nabíječkou, když jsem ji vytahoval ze zásuvky, protože potom na mě neodbytně zvonili kluci ze skupiny, takže jsem jim spěchal otevřít. Ještě že jsem se dneska rozhodl prohledat úplně všechno, i ta nejmíň pravděpodobná místa, protože zítra už jsem chtěl vyrazit pro mobil nový.
Ono mi ani tolik nejde o nějaký mobil, vlastně by mě ani tolik netrápilo přijít o všechna telefonní čísla (o tvoje bych navíc ani k mé smůle nepřišel, protože ho stejně umím zpaměti - když jsi mi ho tehdy, ještě před naším vztahem dal, už dávno jsem do tebe byl zakoukaný, takže jsem na ten papírek s pár číslíčkama nadšeně zíral tak dlouho, až se mi naprosto vštípily do paměti) nebo o mé téměř 100% hotové všechny levely v Geometry Dash. Ztratit ale všechny fotky v mojí galerii, to by bolelo. Mám tam doopravdy několik tisíc tvých fotek, ať už těch "oficiálních", co si může každý najít na internetu, tak těch, kdy jsi mi osobně pózoval, spoustu momentek a taky ty fotky, nad kterými - řekněme si to na rovinu - budu honit daleko radši než nad jakýmkoliv pornem. Nechci, abys svoje nahé tělo takhle vystavoval někomu jinému. Vážně nechci, aby měl kdokoliv kromě mě to privilegium se tě dotýkat, kdekoliv se mu zamane. Já nežárlím, jen s tím nesouhlasím a doopravdy si nepřeju, aby tohle přišlo. Ale co já vím? Třeba teď už za mě náhradu máš. Třeba právě teď ležíš s někým jiným v té posteli, kterou jsem s tebou ještě před necelým měsícem sdílel já. Je zvláštní uvědomit si to. Asi se mi začíná znovu stýskat, když se nad tím tak zamyslím - totiž, když jsem byl odstaven od svého telefonu, nemohl jsem psát ani sem, tím pádem jsem nad tebou přemýšlel o podstatně míň (i když pořád ano, jen ne tak "do hloubky"), takže se i nějaký ten stesk značně utlumil. Jo, chybíš mi. Tvoje dobrosrdečná povaha, když jsi zrovna neměl jeden ze svých hysterických žárlivých záchvatů. Tvůj krásný úsměv. A taky tvoje perfektní tělo. Myslím, že už nikdy nepotkám nikoho krásnějšího. A i kdyby, nebude to ono. Ale k tomuto už raději stačilo - než se mi začnou vybavovat detailní vzpomínky na naše vášnivé noci. Rána. Odpoledne. Vlastně snad jakoukoliv denní dobu, protože náš sexuální život doopravdy nebyl nijak chudý, že? Po tom zřejmě začínám strádat taky.
To jsem ale úplně odbočil od toho, co jsem chtěl! Ještě jsem chtěl zmínit, že přijít o mobil by taky znamenalo přijít o všechny tyto zápisky. Jasně, není jich moc, tohle je teprve dvanáctý, jestli se nepletu, ale některé jsou docela dlouhé a rozepsal jsem se tu už o spoustě podstatných věcí, bez kterých by to asi nebylo úplně ono, kdyby ses k tomuto přece jen jednou dostal a měl možnost si to vše přečíst. Možná by bylo dobře, kdybys nikdy nečetl moje výbuchy emocí někde v těch prvních zápiscích, ale jak jsem říkal už na začátku - v tomhle celém jde o naprostou upřímnost. Takže bys asi neměl být ochuzen o nic. Jak to tak vidím, asi bych si tohle všechno měl radši někam zálohovat, kdybych ten mobil vážně ztratil. Takže já si to asi zajdu přetáhnout aspoň do noťasu rovnou, ať na to nezapomenu.
Zatím ahoj. ^^
Komentáře
Okomentovat