Nevyřčené - 14. záznamy
Čtvrtek 23. července 2015 - 23:25
Ahoj, Taku-chan!
Dnes jsme úspěšně zakončili naše druhé turné posledním koncertem. Jedna povinnost opadla; sice ne, že by mě to nebavilo, ale víš co. Jsem zkrátka rád, že jsme zvládli všechny koncerty, nikdo nebyl zraněn a fanoušci vypadali spokojeně. Vystoupení jsem si vždycky užil, to bezpochyby, ale těch bude i nadále dost. Přece jenom díky Danzenu vystupujeme skoro pořád, takže si nemám na co stěžovat.
Práce je celkově stále dost. Připravujeme toho hodně, v poslední době pořád stojíme před foťákem. Ach jo, ono to vypadá, jako že si stěžuju, co? :D Není to pravda, ty přece dobře víš, že mě ta práce baví. Jediné, co mi překáží, jsou teploty. Letos je snad větší horko než obvykle v létě, už aby se to aspoň trochu uklidnilo. Okno tady mám celou noc dokořán a to už se jako docela dá, ale když se ráno vzbudím jako obvykle po desáté hodině, když jdu do práce až na odpoledne, je v pokoji zase na zdechnutí. Ale tak, kdybych mohl sedět doma, to bych ještě přežil, nejhorší na tom všem je někam se dopravovat. V hromadné dopravě, kam ještě nestihli zavést klimatizaci, jde o život, ale jet autem taky není žádný med - stát v těch zácpách na přímém slunci je hodně nepříjemné. Nebo jeden z našich nedávných venkovních koncertů, když jsme na sobě měli saka! Ale co bychom pro dobrý efekt vystoupení neudělali, že ano.
Jak to tak pozoruju, píšu ti tady pěkné kraviny, nezdá se ti? Když já prostě nevím, co jiného. Neděje se nic ani trochu zajímavého, co by tě mohlo jakkoliv obohatit, můj život je teď zkrátka víceméně pracovní. V práci sranda je, ale to jsou interní věci mezi mnou, Sejim, Kodaiem a Maxem, které bys nepochopil a snad ani radši chápat nechceš, vzhledem k tvému postoji. Takže to ti cpát nebudu. Už dřív, ještě když jsme byli spolu, jsem kolikrát držel jazyk za zuby, i když jsem ti strašně moc chtěl popsat nějakou vtipnou situaci. Když jsi ale reagoval tak moc přehnaně na jakoukoliv zmínku o těch třech, už jsem potom nechtěl kalit vodu. Věděl jsem, že v jejich případě by ses nezasmál, i kdyby to bylo to nejvtipnější, co se kdy stalo.
Víš ale, na co teď v souvislosti s tebou pořád myslím? Na tu Ameriku, jak jsme chtěli letos letět. Jsem smutný, že tohle nevyšlo. Na dovolenou nárok mám, takže hned jak by to vyhovovalo tobě, mohli jsme se sbalit a jet. A vůbec mi nejde o nějaký výlet do Ameriky. Tam si můžu zajet prakticky kdykoliv, peníze na to přece mám. Jde ale o to, že jsem vážně chtěl jet s tebou. V Americe není žádné X4. V Americe není žádný Yusuke. V Americe není nikdo a nic, co ti tak vadilo. V Americe jsme spolu mohli být zase naprosto bez konfliktů, i když jen na krátkou dobu. Bylo by to jako jiný svět, mimo realitu. Takový ten, kde nejsou problémy. Mohli jsme si to tam vyříkat. Anebo si alespoň užít pár hezkých zážitků a mít spoustu vzpomínek, než to mezi námi všechno takto definitivně skončí. Bylo by to hezké rozloučení, když už nic jiného, nemyslíš? :) Taky jsme se mohli rozejít až na podzim. Třeba by letošní léto bylo ještě lepší než to loňské. Víš, už tehdy začalo to stádium, kdy jsi mi lezl krkem. Ty jsi to ale ještě tolik nepřeháněl, to přišlo až zhruba o půl roku později. Loni jsme ale spolu strávili strašně moc času, pamatuješ? Vzali jsme si oba dva volno skoro na dva týdny a celou tu dobu jsme strávili spolu. Úplně všechno jsme dělali spolu, snad kromě chození na záchod. A já myslel, že se všechno spravilo. Zase jsem s tebou trávil čas tak strašně moc rád. A to jsme zůstali tady, v Japonsku, ani jsme nemuseli nikam odjet! Jenže pak to skončilo. Přišel podzim, konec slunečného léta, vybraná dovolená, spoustu práce. A zase jsi mi začínal pomalu ale jistě lézt na nervy. Ach jo. Nechápu, proč jsme takto museli dopadnout zrovna my dva.
Pro dnešek už to ale zabalím, zívám skoro nepřetržitě.
Takže dobrou noc <3
Komentáře
Okomentovat