Nevyřčené - 22. záznamy
Tak jsem nakonec naštěstí stihla v termínu vydat i tuto poslední kapitolu, yatá! Sice jsem ji upřímně dopsala 13 minut před zveřejněním, ale nevadí.
Tato povídka má pro mě teď velkou citovou hodnotu, protože to je první kapitolovka, která má víc než čtyři díly a kterou jsem dokončila. Potlesk pro mě!
Abych se ale přiznala, původně měla tato povídka být daleko delší, na začátku psaní jsem to viděla aspoň na padesát kapitol. Nakonec jsem ale pár věcí vynechala - například Yu-chan a Yusuke se měli opít a vyspat se spolu, jenže nakonec se mi to tam nějak nevešlo. Moc jsem si ty kapitoly dopředu nepromýšlela, prostě jsem zapnula v tabletu aplikaci Fast Notepad či jak se to jmenuje a začala psát to, co mě napadlo a na co jsem měla zrovna náladu. Časy a data jsou tím pádem stejné s tím, kdy jsem to psala i já, s výjimkou posledních pár kapitol (zejména této, protože to by bylo trochu nereálné napsat v ten čas a vydat dnes, heh xD), protože tu byl Advík a byli tu bratranci, tím pádem prostě nebyl čas ani chuť napsat celou kapitolu v ten čas, takže jsem to dopisovala během minulého týdne a taky dneška.
Co se mi na této povídce líbí, je, že to taky bylo pro mě celé jedno velké překvapení jako pro vás. Protože dokud jsem nezačala psát 21. kapitolu, sama jsem celou dobu nevěděla, co Takkun dělá, jak se cítí a jak tohle celé vlastně dopadne. No ale nakonec jsem to prostě utnula takhle, protože zaprvé mě k tomu zkrátka Yuya vedl (celé prázdniny teď žiju v představě, že se ti dva fakt rozešli a mám deprese - musím na ně konečně jednou zase napsat něco strašně sladkého) a zadruhé si myslím, že po dalších dvaceti kapitolách už by to stejně všechny přestalo bavit, protože by se jen dokola omílalo to samé.
Sorry za můj dlouhý výkec (asi delší než dnešní díl, heh xD), tak teď už si prostě jen užijte absolutní konec...všeho. Moc děkuju za všechny komentáře. :3
Mimochodem, co bych měla psát jako další? Co by se vám líbilo? :3
Pátek 12. února 2016 - 14:04
Ahoj…
Ono je divné to teď takhle psát a technicky vzato bych to vůbec psát nemusel, protože to nemá smysl, ale řekl jsem si, že už jenom sám pro sebe tady toto nějak dokončím. I když by se teda tady ten můj výlev před půl rokem dal nazvat koncem, ale nevadí.
Všechno jsem si to teď zase pročítal, od prvního zápisu až po poslední, taková chvilka sentimentu. No a taky jsem se docela dost nasmál. Fakt nechápu, jak jsem tohle mohl až tolik prožívat. Je to možná tím, že už jsme se děsně dlouho neviděli a všechny myšlenky na tebe jsem si po tom šestém srpnu úplně zakázal, takže jsem tak nějak skoro na všechno zapomněl a jakékoliv moje city k tobě se teď už naprosto utlumily. Navíc jsem kdesi četl, že po 66 dnech si člověk na něco plně zvykne a tohle bylo 66 dní od našeho rozchodu už možná třikrát, takže po tvojí přítomnosti dávno nijak neteskním. Vím, že existuješ, a to je asi tak všechno, kapitolu nazvanou tvým jménem jsem už tak nějak dokončil a teď to teda končím tak nějak oficiálně.
Abych řekl pravdu, jsem rád, že to takhle dopadlo. Žiju si teď v rámci možností šťastně a moc dobře vím, že s tebou už by to nikdy znovu tak hezké nebylo, takže je fajn, že jsem se tehdy ve svém zoufalství nerozhodl tě nějak uhánět a přemlouvat tě nebo kdoví co, i když si vzpomínám, že jsem k tomu kolikrát neměl moc daleko, naštěstí ale ještě trochu toho zdravého rozumu mám. A taky je dobře, že už ses to ani ty nepokusil slepit a nijak mě nekontaktoval, pokud nepočítám ten jeden rozhovor na zkoušce Kuromyu, ze kterého stejně ale vzešlo jen to špatné. Takže tím pádem se k tobě tyhle všechny zápisy nikdy nedostaly a ty netušíš, jak moc jsi mi na nějaký ten měsíc zavařil. No a je taky pravda, že netušíš, jak moc zle mi z tebe kolikrát i během toho našeho vztahu bylo…
A ani se to už nikdy nedozvíš, jak to tak vidím. Neplánuju se s tebou totiž nijak sejít, pokud vyloženě nebudu muset. Však proč taky? Upřímně si myslím, že si nemáme co říct. To, co jsem vědět potřeboval a chtěl, jsem se dozvěděl, a bohatě mi to stačí k tomu, abych si o tobě udělal konečný obrázek.
Co je ale důležitější a co je taky důvodem toho, že tady toto píšu - není to tak, že bych si na tebe teď tak najednou vzpomněl, to už se mi vážně nestává. Jde o to, že Kodai začal hrát hrozně návykovou hru - Cow evolution a já si ji chci zahrát taky. Jenže mi tak nějak v mobilu chybí místo. Ne moc, jenom pár MB, takže jsem hledal něco, co bych mohl smazat. No a našel jsem tu zahrabanou tuhle aplikaci na poznámky… Takže, no, tohle píšu celkem zbytečně, protože za pár sekund tohle všechno smažu a od toho okamžiku budu dělat, jako bych nikdy nic takového nepsal. Navíc, tebe už to stejně nezajímá a mě popravdě taky ne.
Z toho teda usuzuju, že bylo naprosto zbytečné tohle psát. Trochu mi to tehdy sice pomohlo, ale jen jsem zbytečně ztrácel čas. Mohl jsem si radši číst One Piece.
Tak se teda měj hezky, Taku-chan.
Ahoj.
Aplikace byla úspěšně odinstalována.
Komentáře
Okomentovat