Jaké je vědět, že zemřeš?
Na téma týdne "Čas říct sbohem" by se dalo vymyslet spoustu hezkých článků nebo snad dokonce povídek (mě teda žádná pořádná za ten týden nenapadla, ale stejně mám námětů až nad hlavu, takže nevadí). Například by se dalo psát o stěhování - rozloučení se s domem, kde člověk vyrůstal, a k tomu třeba ještě nějakými věcmi, které se musely vyhodit. Nebo typicky něco o tom, že ve vztahu už to neklape a bude lepší se rozejít. Je toho spoustu, stačí trochu zapojit fantazii.
Ale co nenapadne mě? Samozřejmě, já hned přemýšlím o smrti! (Abych řekla pravdu, k tomuto tématu se to silně nabízí, ale jak jsem poukázala, jsou tu i další - daleko krásnější - témata, o kterých by se dalo rozepsat.) Nemyslím si, že jsem nějak více morbidní člověk nebo typická puberťačka s hrozně hlubokými úvahami, která se samozřejmě chce jít zabít, protože tento svět je děsný a nespravedlivý (to by se mohli jít rovnou zabít všichni~).
Tato otázka - tedy Jaké je vědět, že zemřeš? - se mi do mysli nevkradla v přímé návaznosti na téma týdne, ale řekla jsem si, že toho můžu využít, protože se to hodí (zviditelnění mého blogu, jéj!). Napadla mě včera večer, když jsem byla u babičky a dívali jsme se na jakýsi super-akční film, který se podobal Shingeki no Kyojin, a já si bohužel nepamatuju název. Každopádně, jak píšu, byl to super-akční americký trhák, tím pádem se tam rvali obrovští roboti s kolikrát ještě většíma příšerama z jiného světa a všechno vybuchovalo. A to se pochopitelně neobešlo bez mrtvých.
Zamyslela jsem se nad tím hlavně u scény, kde byla na moři loď obyčejných civilistů a zrovna se objevila ta monstra a bylo jasné, že ti lidi na té lodi umřou (myslím, že nakonec vlastně neumřeli, protože v poslední chvíli super-akčně zasáhl drahý hlavní hrdina, jak bývá zvykem, ale to je teď jedno). Přemýšlela jsem, jaké to musí být, takhle být na té lodi a jen se dívat, jak si pro tebe jde to gigantické monstrum a nemoct s tím nic udělat. Jasně, můžeš se vrhnout do vody, ale když jsi v moři pár kilometrů od břehu, asi to není ta nejrozumnější možnost. Co se tak člověku může v této situaci honit hlavou? "Panebože, je konec!" nebo třeba "Zachraňte nás někdo, prosím!"? Pravděpodobně to bude něco takového. A pak taky možná ono v TT zmíněné sbohem, které se aspoň v myšlenkách snaží sdělit všem, které měl rád. V tom krátkém čase by v člověku musela vládnout absolutní panika, že by se možná zoufale do toho moře vážně vrhl, protože by v tom viděl nějakou naději... Pak by ale přišla druhá věc - samotné utopení se nemusí být nic pěkného. A hlavně je to reálnější smrt, než že tě jde sejmout obrovské monstrum z jiného světa. Co může prožívat takový člověk, který se topí? Je hluboko pod hladinou, už nemá síly vyplavat nahoru, pomalu ztrácí vědomí... To už snad může být smířený s tím, že je vážně konec. A podobně to snad bude u krvácejícího postřeleného vojáka na bitevním poli. Ví, že ta smrt je tady. Ale málokdo ji vítá s otevřenou náručí.
A pak je tady ještě druhá možnost - člověk s vážnou nemocí, který ví, že víc než dvou let se už nemá šanci dožít. S podobným případem jsem se nedávno setkala - kamarádka mi takto říkala o jednom klukovi, který si teď tohle prožívá. Jak se na to tak dívám, tohle je snad horší než zemřít po několikaminutovém utrpení. Je sice pravda, že člověk, který má ten rok dva, si může dát všechny věci do pořádku, splnit si nějaký ten svůj sen a rozloučit se se svými blízkými. Takový člověk se s tím jako ti předchozí musí smířit - jenže ti se s tím smíří na pár minut (a i kdyby nesmířili, je to jedno, protože už je stejně konec), než skutečně zemřou, narozdíl od něj, který na svou smrt dva roky čeká. Nedivila bych se, kdyby daný člověk postupně nedokázal myslet na nic jiného a snad se pod vší tou tíhou šel radši odprásknout sám a rovnou. Na druhou stranu si ani nedovedu představit, jak drtivá může být myšlenka "Tak, do týdne umřu". Nějakou tu představu mít můžu, ale pravda bude asi vážně jinačí.
Nakonec bych řekla, že je asi nejlepší, když na vás zničehonic spadne meteorit, protože to na žádné depresivní úvahy už jaksi nemáte čas.
Komentáře
Okomentovat