Nejlepší přítel

Zhruba před třemi hodinami jsem dokoukala poslední díl Death Note doramy z letošního roku. Co mám teď jako dělat se svým životem?

Okamžitě vám tedy přináším krátkou povídku, kterou jsem teď sepsala, abych trochu uvolnila ten šílený tlak pocitů.

Jedná se ovšem o povídku na onu doramu - nikoliv anime/mangu, protože pokud se nepletu, nic takového v anime vážně nebylo. Takže bych chtěla požádat, aby ten, kdo neviděl poslední díl doramy a vidět by ho chtěl, toto nečetl, protože jinak přijde o to překvapení a připraví se o všechny ty pocity. Moje pocity byly takové, že jsem se patnáct minut (bez nadsázky) snažila popadnout dech, protože takto moc jsem v životě snad ještě nebrečela. Ale o tom se vypovídám až jindy.

Fandom: Death Note

Žánr: depresivní

Dnes bez pairingu. Ale kdo totálně žere Raito/L a to shounen ai tam mermomocí chce, tak ho tam stejně uvidí.

---

Nate River

Matsuda Touta

Aizawa Shuuichi

Mogi Kanzou

"Je po všem. Vyhrál jsem. Kira vyhrál!" rozkřikl se po prázdném hotelovém pokoji hnědovlasý mladík, když praštil propiskou na stůl hned vedle černého zápisníku, do nějž právě zapsal čtyři jména. Hnědé oči se mu šíleně leskly. Ústa měl roztažená do širokého úšklebku. Vypadal, jakoby mu na světě nic nechybělo. Působil jako blázen, který právě ukojil svou největší, nejzvrácenější touhu. Rozchechtal se. Nahlas, z plných plic a nemohl přestat. Cítil takový příval radosti jako ještě nikdy. Bylo to, jakoby si přímo do krve vpravil nějakou drogu. Připadal si tak šťastně, tak volně! Všechny překážky měl z cesty. Konečně.

"Ne, tohle je přece teprve začátek," opáčil následně. Ten škleb z jeho tváře nešlo smýt. Vítězný, samolibý. A všechno to dlouho skrývané šílenství se dralo na povrch. "Konečně budu moci stvořit Nový svět bez zločinu! Už neexistuje nikdo, kdo by mi v tom mohl zabránit!" Prudce rozhodil rukama a pohledem zatěkal po místnosti. Byl tu naprosto sám. Nikdo, kdo by snad mohl pracovat na případu Kira. A teď už se nikdo ani neodváží! Celý svět ho bude uznávat jako Boha, až všichni poznají, jak zlepšil jejich životy, když vymýtil veškeré zlo!

"Tak co, L? Nechal jsi mi tu něco pěkného?" Naklonil hlavu na stranu, když stál u počítače patřícího už nějakou dobu mrtvému detektivu. Jen z čisté zvědavosti si chtěl prohlédnout, co ukrývá. Bylo to jedno - vždyť už se neměl jak prozradit. Ne, jinak. On už se neměl komu prozradit.

Narazil na video, které nevypadalo jako nějaký záznam z bezpečnostních kamer. Neváhal a spustil. Na videu byl sám L.

"Dobrý den všem. Near, zvládla jsi to na výbornou."

Hned druhá věta spustila další výbuch smíchu. Vysokého, hýkavého, šíleného a pobaveného smíchu.

"Near chcípnula! Jako ty a všichni, co se postaví Kirovi do-"

"Raito-kun, omlouvám se, že jsem měl podezření."

Kira okamžitě ztichnul. Smích přestal, škleb se vytratil. Jen zmateně zamrkal a zůstal zírat na tvář svého největšího nepřítele. Ten se do kamery usmíval.

"Věřím, že jednou budeš stejně vynikající policejní důstojník jako tvůj otec. Kdyby se ti chtělo, mohl bys být detektivem a pracovat s Near."

"On mi...věřil?" zachraptěl šokovaný hnědovlásek. Cukaly mu koutky. Nikoliv však pobaveně. Nahoru, ale hned zase dolů. Jakoby se jeho tvář nemohla rozhodnout pro žádný určitý výraz. Přišlo mu to vtipné - L byl tak naivní a nakonec nečekal, že Raito je doopravdy Kira! Avšak... Na druhou stranu...

"Takže... sbohem."

Video skončilo. Mladíkovi se třásla ramena. Obličej se mu zkroutil do bolestivé grimasy a z jeho očí si našlo cestu nemálo hořkých slz. Nedokázal se ubránit ani přerývanému vzlyku. Kira a projevuje takovouhle slabost! A ke všemu kvůli svému nepříteli!

Ne. Teď to nebyl Kira. Teď to byl obyčejný student, Yagami Raito, který ztratil svého nejlepšího přítele, jenž mu do posledního okamžiku věřil.