Rozdíl

Sama nevěřím, že jsem letos ještě stihla nějakou tu povídku, ale je to tady! Jak překvapivé, že je opět na Death Note. (Je tu někdo, komu se stýská po TakuYuya? .-.)

Nechce se mi tu vypisovat nějaká přání nebo hodnotit tento rok, tak to shrnu jenom jedním obrázkem (který byl myslím výstižný i pro rok 2014 a zřejmě bude výstižný pro všechny další roky x3). Takže samozřejmě všem přeju jen to nejlepší a blablabla, však to znáte, ale mé hlavní prohlášení je samozřejmě tohle. :3 Je to víc cool, ne? :3

Tato povídka vznikla a je tady jen díky Bara-chan a našim božím konverzacím. xDD Upozorňuju, že charaktery jsou docela OOC, ale já si přála to napsat přesně takto. Jo a je to vcelku kravina, neberte to moc vážně. A nechápu proč, ale narvala jsem tam i yaoi, i když tam vůbec být nemělo. .____. (Předsevzetí pro rok 2016: Zůstat u shounen ai, protože yaoi bere moc životní síly!) A já už radši valím zkouknout aspoň jeden díl Death Notu (zbývají mi ještě tři a to jsem to chtěla stihnout 2015 -.-" No nic no..).

Fandom: Death Note

Pairing: L/Yagami Raito

Žánr: Shounen ai, yaoi (18+), oddechové, rádoby parodie..

---

"Víš, že tohle bychom neměli dělat, Raito-kun."

"Proč ne?" utrhl se na svého společníka hnědovlasý mladý muž. Seděl na kraji postele, na sobě trenky a bílou košili, kterou si právě zapínal. Druhý mladík, prozatím úplně nahý, stále ležel v posteli. Na boku, kolena pokrčená a skoro až přitažená k tělu. Jeho tělo částečně halily jen bílé peřiny, jejichž barva nebyla moc vzdálena od jeho pokožky, zároveň však hezky kontrastovala s jeho havraními vlasy a hlubokýma černýma očima.

"Vždyť ty přece víš. Je mezi námi moc velký rozdíl," odpověděl klidně, šlo v tom však postřehnout trochu smutku. Raději se zadíval na stejně bělostné prostěradlo a začal ho žmoulat mezi prsty. "Také nejsem nadšený, ale tohle nejde změnit."

"Myslíš?" Hnědé oči se zaměřily na černovlasého, zatímco Raitovy prsty zručně uvazovaly kravatu.

"Vím to," odvětil detektiv, "proti tomuhle ani jeden z nás nic nezmůže."

"Stačilo by, kdybys to přestal řešit," zabrblal Yagami a vstal, aby si mohl dojít pro své kalhoty, které se válely kus od postele, "uznej, že se jednou v životě pleteš."

"Nepletu, Raito-kun," ujistil ho skálopevně přesvědčeně L.

"Nechovej se pořád tak dětinsky, Ryuuzaki!" okřikl ho Raito. V poslední době to přestával psychicky zvládat. Všechno. Byl Kira a chtěl spravedlnost. Přál si lepší svět, ve kterém by se o svého milovaného nemusel bát! Myslel na něj a jeho štěstí! Ten to ale ne a ne pochopit!

"Nechovám se dětinsky," bránil se Ryuuzaki a opět se zadíval na svého milence. Přiložil si palec k ústům. "Není dětinské uvědomovat si fakta. Dětinské je nepřipouštět si je."

"Ty mi vážně nevěříš?" vypadlo z Raita zoufaleji, než by si býval byl přál.

"Tohle není o tom. Věřím, nebo ne. Na naší situaci to vůbec nic nezmění."

"Jsi jediný, kdo s tím má problém!"

"Kdybychom s tím vyšli na veřejnost, nepochopili by nás. Tenhle vztah nemá budoucnost, nemůže fungovat," vysvětloval L trpělivě. Postupně se do jeho tónu vracelo to typické nezaujetí. Jakoby se ho celá věc vůbec netýkala. A to bylo to, co dokázalo Raita spolehlivě vytočit. Hlavně v tomto případě!

"Takže končíme, co myslíš? Nemá to smysl, jenom ztrácíme čas," prsknul nevraživě, zapnul si pásek u kalhot, sebral své sako a rychlými kroky opustil pokoj. Samozřejmě nezapomněl své rozladění zdůraznit prásknutím dveří. Černovlásek zůstal ležet, zabořil tvář do polštáře. Nechápal, jak to že si Raito neuvědomoval složitost jejich situace. Taky si nepřál nic jiného, než aby spolu mohli být navěky. Ale zkrátka to nešlo.

Raito vychladl a netrvalo to ani tak dlouho. Věděl, že reagovat takto prudce nikdy nic dobrého nepřinese. Unáhlená rozhodnutí nebyla jeho styl a znovu se mu potvrdilo, že se nevyplácí. Nemohl za to. To Ryuuzaki s těmi jeho pesimistickými řečmi! Možná na nich něco bylo… A Raito byl možná doopravdy dětinský, když si nechtěl připustit, že jejich vztah není vůbec jednoduchý. Není to ani rok zpátky, co ještě spřádal plány, jak toho roztomilého černovláska jednou provždy sprovodit ze světa. Ale stalo se hodně věcí a on teď ve volných chvílích neuvažoval nad ničím jiným než jak to udělat, aby se vysněný Nový svět obešel bez detektivovy oběti. Jenže to, že se pořád snažil svou identitu Kiry zatloukat, mezi nimi stále leželo a všechno kazilo.

Zahodil všechnu hrdost a přišel za ním. Chtěl to zase urovnat, aby spolu zase mohli být šťastní, dokud to aspoň trochu šlo. Klečeli spolu na posteli a zblízka si hleděli do očí. Raitova košile byla rozepnutá. Yagami vzal detektivovu tvář do dlaní.

"Omlouvám se, Ryuuzaki," šeptnul upřímně, "mrzí mě to." L mu vpletl prsty své ruky do vlasů a přiblížil se k jeho rtům. Dělili je centimetry, milimetry… Až se nakonec políbili. Něžně, jakoby tím dále pokračovali v omluvách. "Miluju tě," svěřil Ryuuzakimu Raito, když polibek ukončili a opět si jen vzájemně hleděli do očí.

"I já tebe, Raito-kun," oplatil mu černovlasý.

"Byl bys schopný mě nechat zemřít?"

"Na devadesát devět celých devět procent ne," odpověděl bez jakéhokoliv přemýšlení.

"Co ta desetina?"

"To si nechávám pro krizové situace," pozvedly se mu koutky úst, "třeba kdybys mě chtěl navždy izolovat od sladkostí."

"Baka," zasmál se Raito tiše a vpil se do jeho rtů, přičemž jej opatrně povalil do lehu na záda. "A opovaž se teď říct, že spolu nemůžeme být."

"Pořád věříš, že ano? Až se to dozví ostatní-"

"Přestaňme už mluvit, prosím," přerušil jej Raito a znovu si přivlastnil černovláskova ústa. Líbal jej teď hladověji než předtím, stále v tom však bylo něco jemného. Ryuuzaki si ho stáhl blíže na své tělo a shodil mu košili z ramen. Raito nerad zůstával pozadu, takže brzo letělo pryč i bílé tričko. Začal líbat L na jeho bledém krčku, dlaněmi mu sklouzl přes ramena na bříško. Reakcí mu byl vzrušený výdech, který neměl problém slyšet, protože Ryuuzakiho rty se nacházely jen kousek od jeho ucha. Černovlásek začal hladit svého milence po zádech, moc dlouho se tam však nezdržoval, a s perverzním úšklebkem sobě vlastním, se jeho dlaně dostaly až na Yagamiho pozadí. Nesetkal se však s žádným odporem. Raito se vrátil k Ryuuzakiho ústům, do kterých se dostal jazykem, a dlaněmi zkoumal detektivovu pokožku na horní polovině jeho těla. Příjemně hřála. Mezitím se jedna ruka L dostala mezi jejich těla a přejela po patrné vyboulenině na Raitových kalhotách v rozkroku.

"Mhhm," zavrněl mu hnědovlasý do úst, načež přerušil polibek. Začal svým jazykem laskat Ryuuzakiho bradavku, za což byl odměněn slastným zavzdycháním. Pokračoval, dokud pod jeho péčí neztvrdla, a přesunul se i na druhou, které nevěnoval o nic míň pozornosti. U toho se však soustředil i na rozepínání Ryuuzakiho kalhot, které mu i se spodním prádlem pomalu stáhl z boků. L mu pomohl skopnout si z nohou to momentálně tolik nepotřebné oblečení a potom už Yagamiho zručně přetočil pod sebe, aby mu to mohl trochu oplatit. Jemně skousnul jeho spodní ret, po němž následně přejel špičkou jazyka, a pokračoval níž. Ani na krku se moc dlouho nezdržel. Několika motýlími polibky obdaroval oblast kolem klíčních kostí, než svým jazykem začal tvořit vlhkou cestičku až na břicho. Pošimral ho v pupíku, v dalším postupu už ho však zarazil lem kalhot. Raito se nadzvedl, aby tím L usnadnil svlékání. Kalhoty tedy byly hned dole a Ryuuzaki přejel rty po hnědovláskově penisu, zatím však stále jen přes látku spodního prádla. Raito se sykavě nadechnul.

"Ryuuzaki," zamumlal a přivřel oči, když jeho milenec svůj počin zopakoval. Takhle ho to ale očividně moc nebavilo, protože následně zbavil Raita i posledního kusu oblečení, aby se mu mohl začít věnovat přímo. Nejdříve jen poškádlil špičku jazykem, než Raitův penis olíznul po celé délce.

"No tak," zavzdychal prosebně Raito a vpletl prsty svému milenci do vlasů. L se nad ním smiloval a vzal ho do úst. Pohltil ho téměř celého, což se mladému Yagamimu podle zasténání více než zamlouvalo. Lawliet začal pohybovat hlavou - nejdříve pomalu, vlastně až mučivým tempem, později však rychlost zvýšil. Raito už měl možnost tuto slast prožít několikrát, ale rozhodně se mu to neomrzelo. Bylo to tak dobré, zatraceně! Ústa L byla tak dokonale horká… Hnědovlásek se kousal do rtu, aby jej bylo slyšet co nejméně. Přece jen, jeho otec s celým vyšetřovacím týmem byly jen pár místností odsud. Ne snad, že by byl až tak nahlas, ale podcenit to radši nechtěl. Díky šikovnosti L se vcelku rychle blížil k vrcholu, než toho však mohl dosáhnout, Ryuuzaki přestal.

"Hmpf," odfrknul si nespokojeně Raito, to bylo však z jeho protestů vše, když viděl, že si L sliní prsty. Odtáhnul nohy více od sebe, aby se Ryuuzaki mohl bez problémů dostat k jeho análnímu otvoru, do kterého také následně svým ukazováčkem vniknul. Opatrně, snažil se Raitovi nijak neublížit, jeho penis stojící v pozoru však mluvil za vše, takže brzy přidával i prostředníček. Prsty v jeho těle pohyboval a roztahoval je od sebe. Druhou ruku se rozhodl také zaměstnat a začal se znovu věnovat Yagamiho erekci. To odvedlo Raitovu pozornost od jakýchkoliv negativních pocitů hodně účinně, až se neubránil dalšímu zasténání.

"Ryuuzaki, pospěš si," popoháněl ho, když se pod jeho doteky svíjel slastí. L skutečně poslechl a bez jakýchkoliv námitek z něj své prsty vytáhl, aby je mohl nahradit svým mužstvím. Věděl, že musí opatrně. Když to dělali poprvé, Raita to jasně bolelo, i když se snažil tvářit, že ne. Teď tedy postupoval vážně pomalu v obavách, aby se ta situace neopakovala. Hnědovlasý se kousal do rtu, ale jeho tvář nebyla bolestí nijak křečovitě stažená, takže L nepřestal. Brzy se do něj dostal úplně celý.

"Raito-kun," vydechl vzrušeně a naklonil se k jeho obličeji. Odhrnul mu vlasy z čela, aby ho na něj mohl políbit. Následně na tvář, a nakonec se svými rty otřel o ty jeho, načež se začal v těle svého milence pomalu pohybovat. Raito jej objal kolem krku a znovu si ho přitáhl blíž, aby ho mohl vášnivě políbit. Za chvíli se však i přestali líbat a zůstali se soustředit jen na přírazy, jejichž rychlost se stále stupňovala, dokud oba nedošli uspokojení.

Ryuuzaki mu tehdy potvrdil, že by ho nenechal jen tak zabít. Mluvil pouze o nějaké neočekávané situaci - a to přece skutečnost, že Raito byl Kira, nebyla, ne? L to věděl už od úplného začátku. Takže tím pádem… Nedal by mu trest smrti. A to bylo pro Kiru rozhodující. K L cítil něco tak silného, co ještě nikdy k nikomu, a dřív nebo později by jejich vztah stejně musel skončit, pokud by nějak nezakročil. Ryuuzaki měl svým způsobem celou dobu pravdu - nemohli spolu být, dokud vše bylo takhle. Dokud tady byli jakožto Kira a L. Co kdyby se ale Kira vzdal? Všech svých ideálů a cílů pro jednoho jediného člověka. Chtěl zajistit lepší svět už jenom kvůli němu, ale tentokrát se rozhodl zvolit tu sobeckou variantu - radši se pokusí zachránit si lásku, než spasit celý tento prohnilý svět. Třeba ho L nepošle ani do vězení. Měl by to srdce udělat tohle člověku, kterého miluje? Znamenala pro něj ale tato slova to samé co pro Raita? Raito doopravdy nevěděl, ale nezbývalo mu nic jiného než to riskovat. V tuto chvíli by vše třeba ještě šlo zastavit.

Stálo ho to hodně odvahy, aby dnes vůbec vkročil na velitelství. Vnitřnosti se mu svíraly, bylo mu zle. Ale doufal, že se v Ryuuzakim nespletl. Že mu odpustí, když s tím vším teď skoncuje a svou vražednou zbraň mu odevzdá. Všechno se dá nějak zamést pod koberec, ne?

"Ryuuzaki?" oslovil ho slabším hlasem než obvykle.

"Ano?" zastavil se L, který si zrovna nesl ke svému počítači kus dortu, a na hnědovlasého se zkoumavě zadíval.

"Já… Chtěl bych to už mezi námi konečně urovnat," začal Raito, "jak říkáš, nemůžeme spolu být. Ale…když se ti přiznám a přestanu s tím, spraví se to, ne? Případ bude vyřešen a nám už nic nebude bránit."

"Raito-kun?"

"Jsem Kira a pomocí tohoto zápisníku jsem zavraždil všechny ty zločince," vychrlil ze sebe Yagami na jeden nádech, zatímco ze své tašky skutečně vytáhl Death Note. Ryuuzakimu poklesla čelist. Hnědovlasý zůstal stát a čekal na svůj verdikt. Celé tohle se mu přestalo zdát jako dobrý nápad.

"Víš, Raito-kun," promluvil zamyšleně L, "když jsem mluvil o tom problému mezi námi, o tom rozdílu… Myslel jsem fakt, že jsem o sedm let starší než ty. To je docela hodně a co jsem slyšel, společností to nebývá tak jednoduše akceptováno. S nikým jiným jsem takhle nebyl, takže si nemůžu být jistý. Ale říkal jsem si, co by na to pověděl třeba tvůj otec, a že by to nemuselo dopadnout dobře." Raito myslel, že se přeslechl. Třeštil na detektiva, jehož zamyšlený výraz se změnil v úšklebek, oči. "Ale teď, když ses přiznal, to teprve začíná být zajímavé."

Raitův následný nervózní úsměv a snaha schovat Death Note za záda byl docela chabý pokus o záchranu situace.