Akai sora

Doumo, Atashi desu! Vždycky jsem nesnášela ty stěhování blogů, přišlo mi to pitomé, ale tentokrát už bylo doopravdy načase. Můj předchozí blog byl tento a jak už vidíte podle adresy, byl zaměřený na Naruta. No jo, jenže ten stihl omrzet a na jeho místo nastoupili jiní. Tím pádem jsem založila tady tenhle blog s neurčitou adresou, takže se hlavní téma může kdykoliv změnit. Momentálně jím však budou povídky a celkově Japonsko - moje hlavní zájmy. Byla fuška to tu všechno stihnout za jedno odpoledne, ale nakonec jsem zvládla všechno, co jsem potřebovala. Přestěhovala jsem sem z minulého blogu všechny povídky, které alespoň za něco stály a ve kterých chci případně pokračovat. Samozřejmě, že blog ještě není ve finální podobě, ještě pořádně nevím, jak to tady chci mít, ale to se časem doladí. Co se týče povídek, nebudou přibývat nijak pravidelně, prostě až něco napíšu, zveřejním to a hotovo, ne třeba, že každou neděli se tu musí něco objevit. Takže delší prodleva neznamená, že na to kašlu, ...

Číslo: 1 Barvy: Černá, červená, bílá. Délka výroby: 30 minut Datum zveřejnění na blogu: 27. července 2014

Drabble (100 slov) Shounen ai, Uehara Takuya/Matsushita Yuya Původní datum zveřejnění: 11. července 2014 Už zase cítím ten zápach. Čím dál častěji. Proč s tím nepřestaneš? "Taku-chan?" "Hm?" "Típni tu cigaretu." "No jo, promiň," zamumláš, zavřeš okno a místo toho vyjdeš na balkon. Nechápeš. Neuvědomuješ si, že mi nejde o to, jak to svinstvo smrdí. Záleží mi na tobě. Ale mám tě rád a nechci ti vyhrožovat, proto ti neřeknu, že jestli toho okamžitě nenecháš, odejdu od tebe. Sám bych to bez tebe stejně nezvládl. Jsem moc sobecký? Na druhou stranu, měl bych to udělat. Pro dobro nás obou. Už totiž nemůžu dál sledovat, jak se s každým potáhnutím dobrovolně blížíš do náruče smrti.

... Druhého rána jsem scházel po schodech dolů do přízemí, ještě s napůl zavřenýma očima a rozcuchanými vlasy. I přesto, že jsem dnešní noc prospal výjimečně celou, jsem se necítil zrovna moc odpočatý. Zazíval jsem, prohrábl si vlasy a zamířil do kuchyně. "Dobré ráno, Yuya-kun," usmál se na mě široce Yusuke, jen co jsem překročil práh místnosti. Nechal jsem ho u sebe dneska přespat a i přes veškeré mé protesty si ustlal na gauči, i když jsem ho chtěl nechat ve své posteli a v obýváku bych se zabydlel já. Teď už ale seděl u stolu a v ruce hrnek, z kterého upíjel. Na stole před ním stál další, zřejmě pro mě. "Snad jsem ti tam tentokrát už dal dost cukru." "Děkuju," zamumlal jsem a pokusil se na něj alespoň pousmát, ale vzešlo z toho jen těžko postřehnutelné cuknutí koutků úst. Vzal jsem si svůj hrnek a taky se napil. "Je to dobrý," pověděl jsem polohlasně. Možná bych si dneska dal i ještě sladší, ale nevadí, dobře, stačí to. "Už je ti líp?...

Shounen ai, Yamamoto Yusuke/Matsushita Yuya. Vedlejší páry: Uehara Takuya/Sakurada Dori, Uehara Takuya/Matsushita Yuya Navazuje na Závislost - 1/2 , 2/2 . Původní datum zveřejnění: 10. července 2014 Dnešní noc byla opět jasná. Ani teplo, ani zima. Zářící hvězdy na nebi. Lehký vánek pohupující korunami stromů. Šumění líně tekoucí řeky pode mnou. Po jedenácté hodině. Jediná změna oproti včerejšku byl měsíc, který již kompletně dosáhl úplňku. Stál jsem tu, opět opřený o zábradlí, dívajíc se dolů. Přešlápl jsem. Chtěl jsem to ukončit, tak hrozně moc. Skočit dolů a všechno by bylo za mnou, už nikdy bych nemusel nic řešit. Ale dnes jsem tu byl za úplně jiným účelem. Nohy mě sem samy donesly, původně jsem ani neměl přijít. Původně jsem měl být mrtvý. Chtěl jsem se svým bezcenným životem skoncovat, bez Takuyi to skutečně nestálo za nic. Byl jsem zoufalý a naprosto prázdný. Ale včera jsem to nakonec neudělal. A dneska...nějak jsem se k tomu taky neměl. Čekal jsem. A ačkoliv jsem si to nechtěl p...

Blog stále snižuje limity a to tam pořád píše 40000 znaků. Hehe, hlavně, že na minulý blog se to vešlo do jednoho článku. Na okno bubnovaly kapky deště, venku totiž lilo jako z konve. V takový nečas se doopravdy nehodilo být venku, proto bychom mohli v ulicích zahlédnout jenom pár spěchajících lidí s deštníky nad hlavou. Yuya a Takuya trávili čas rozumněji, schovaní pod střechou u staršího doma. Leželi vedle sebe na posteli, na břiše. Drželi se za ruce a sledovali anime. Shodou okolností zrovna Kuroshitsuji. "Sebas-chan, to se přece nedělá, takhle mě bít," zakňučel ublíženě, ale zároveň pobaveně Takuya a položil mu hlavu na rameno. Letmo ho políbil na tvář. "Baka, mně to nevyčítej," zasmál se Yuya a volnou rukou jej pohladil po vlasech, "já bych na tebe ruku nevztáhl, nikdy." "A co je jako tohle, hm?" ukázal Takuya na obrazovku notebooku, kde právě černovlasý démon upravil svou pěstí nebohému shinigamimu obličej. "Baka," zopakoval Yuya,...

Yaoi (PWP), Uehara Takuya/Matsushita Yuya. Původní datum zveřejnění: 9. července 2014 "Uehara Takuya? Ty jsi fakt ten Uehara Takuya?!" "Ettoo…hai," potvrdil zmateně onen jmenovaný. "Jmenuju se Matsushita Yuya, strašně moc mě těší!" vyhrkl o poznání mladší chlapec, těžko říct, zda vůbec už dospělý, a hluboce se poklonil, načež se zase stejně prudce narovnal. "Eh, jo, mě taky," přikývl stále nechápavě Takuya a s mírně nakloněnou hlavou na stranu ho pozoroval. "Ach bože, tak dlouho jsem vás chtěl potkat! Jste naprosto dokonalý tanečník, Uehara-sama! Už dlouho chci být tak úžasný jako vy! A skvěle zpíváte, máte perfektní hlas!" Se sepnutýma rukama až zbožně, s nadšením zářícíma očima, hleděl na svého idola, jakoby stále nemohl uvěřit, že ho tu má přímo před sebou. Ten byl však naopak z toho trochu vykolejený. "Hele, já si jako vážím tvého obdivu, ale tohle…zase nepřeháněj. Třeba takové Uehara-sama je super extra divný." "Tak ...

Uehara Takuya/Matsushita Yuya a Miura Shohei/Yamamoto Yusuke Původní datum zveřejnění: 8. července 2014 "Tak ale Taku-chan, pospěš si trošku!" "Počkej chvilku, ještě si musím vyfénovat vlasy!" "Dobře, ale pohni, spěcháme!" "Kam zas? Vždyť jdeme na večeři, ta nám neuteče." "No jo, ale máme rezervovaný stůl," namítl černovlásek už tišším hlasem, když se uráčil přijít do koupelny, aby tam na sebe nemuseli řvát přes polovinu domu. "Vidíš, tak co řešíš? Nikdo nám nezasedne," namítl logicky starší, zatímco hledal ve skříňce onen fén. "Je to vyhlášená restaurace, jestli nepřijdeme na čas, můžou to místo klidně dát někomu jinému. Stojí se tam fronty." "Fajn, fajn, tak já si pohnu," rezignoval Takuya, který konečně našel požadovaný přístroj a otočil se na svého přítele, "sluší ti to," pousmál se na něj. "Tobě taky. Ale ty doufám takhle jít nehodláš," poukázal mladší s úšklebkem na fakt, že tam př...

Drabble (150 slov) Shounen ai, Uehara Takuya/Matsushita Yuya. Původní datum zveřejnění: 2. července 2014 Cítím se prázdný. Moje duše jakoby shořela a zůstaly po ní jen polorozpadlé trosky, které mě zevnitř postupně sžírají. Opustil jsi mě. Nás všechny. Nenávratně jsi odešel. Bez jakéhokoliv rozloučení jsi prostě zmizel. Zpřetrhal jsi všechna pouta a v zármutku nechal každého, komu na tobě alespoň trochu záleželo. Já... Miloval jsem tě. Miluju tě! Věřil jsem té iluzi, že budu po tvém boku jako věrný partner stát navěky a nečekal jsem, že se to celé jako lusknutím prstu najednou bez sebemenšího varování rozplyne. Všichni ti pokládají na hrob květiny. Obrovské, přenádherné kytice. A do jednoho brečí. Tvá rodina, kamarádi. Tvé fanynky teď doma jistě také pláčou. Z nebe se taktéž snášejí kapky, i tam nahoře smutní nad tvou ztrátou. Jen já ne. Jen mé oči zůstávají suché. Bolí to tak moc, že ani na tohle nemám sílu. Řekni, Taku-chan, jsem moc špatným člověkem, že jsem pro tebe neuronil ani sl...

Lehké shounen ai, Uehara Takuya/Matsushita Yuya. Původní datum zveřejnění: 22. června 2014 (psáno k Takuyovým narozeninám) Seděl jsem ve školní jídelně, dnes sám u stolu, a znuděně se hůlkami rýpal v porci rýže na stole, na kterou jsem dnes nijak zvlášť chuť neměl. To už se však za mnou ozval nesmělý hlas: "Konnichiwa, Uehara-senpai. Mohl bych si dnes prosím sednout k vám?" Otočil jsem hlavu k černovláskovi, zhruba o hlavu a ještě něco málo menšímu než já sám, držícímu taktéž tác s obědem, a lehce červenajícími tvářičkami. Přešlápl a pohledem mírně nervózně těkal po okolí. "Jo, jasně, jestli chceš," přikývl jsem. Zřejmě se bál odmítnutí, protože se mu teď viditelně ulevilo a nejistě se na mě usmál, načež se skutečně posadil vedle mě. Dal si do úst několik soust, celou tu dobu však stále jakoby nevěděl, kam se dívat, a bylo mi jasné, že mu ono ticho mezi námi asi moc nevyhovuje, tak jsem se mu rozhodl trochu pomoct: "Mimochodem, gratuluju k tomu vítězství na pos...