Akai sora

Tak jsem nakonec naštěstí stihla v termínu vydat i tuto poslední kapitolu, yatá! Sice jsem ji upřímně dopsala 13 minut před zveřejněním, ale nevadí. Tato povídka má pro mě teď velkou citovou hodnotu, protože to je první kapitolovka, která má víc než čtyři díly a kterou jsem dokončila. Potlesk pro mě! Abych se ale přiznala, původně měla tato povídka být daleko delší, na začátku psaní jsem to viděla aspoň na padesát kapitol. Nakonec jsem ale pár věcí vynechala - například Yu-chan a Yusuke se měli opít a vyspat se spolu, jenže nakonec se mi to tam nějak nevešlo. Moc jsem si ty kapitoly dopředu nepromýšlela, prostě jsem zapnula v tabletu aplikaci Fast Notepad či jak se to jmenuje a začala psát to, co mě napadlo a na co jsem měla zrovna náladu. Časy a data jsou tím pádem stejné s tím, kdy jsem to psala i já, s výjimkou posledních pár kapitol (zejména této, protože to by bylo trochu nereálné napsat v ten čas a vydat dnes, heh xD), protože tu byl Advík a byli tu bratranci, tím pádem prostě n...

Uff, tuto kapitolu jsem málem nestihla dopsat, dokončila jsem ji 10 minut před časem zveřejnění. Je to předposlední kapitola celé série, dnes tedy přijde velký zvrat a příště to dotáhneme. Těšte se na svini Takuyu a Yuyího dětinský záchvat! Terapie šokem je vždycky nejlepší~ Btw, za těch pár sprostších výrazů se omlouvám, ale muselo být... Napsala jsem to ještě mírně, takže takhle to snad nikoho nějak výrazně nepohorší. Čtvrtek 6. srpna 2015 - 19:32 Nazdar, Takuyo. Ty bys vůbec nevěřil, co všechno se za posledních pár dnů událo. Čím začneme? Asi od začátku, abych na nic nezapomněl. Vůbec totiž nevíš, co všechno bych ti teď velice rád a taky nejlíp osobně vmetl do toho tvého hrozně sladkého ksichtu - úplně nejradši svou pěst. Tak dobře, tak řekněme, že to ani nebyla tvoje chyba, že se ti nějakou čirou náhodou zrovna v ten den, kdy jsem se měl přijít podívat na zkoušku Kuromyu, zrušilo představení Song writers. Kdybych nebyl osobně pozvaný, ze své vlastní vůle tam fakt nikdy nepůjdu, a i...

Pátek 31. července 2015 - 17:33 Ahoj, Taku-chan~ :) Chtěl bych jenom tak narychlo napsat pár řádků, sedíme teď totiž s klukama na zastávce a čekáme, než přijede Daiki. Kluci řeší něco ohledně našeho nového videa a já si všimnul, že mám odsud hezký výhled na to zábradlí u silnice, na kterém jsme asi před rokem vysedávali, pili coca colu z plechovky a čekali na Shuuheie, který si šel něco koupit do té večerky tady hned naproti. Nevím, proč se mi zrovna tato vzpomínka tolik vryla do paměti, ale prostě mi přijde, jakoby to bylo včera. A on je to skoro rok, z doby, kdy jsme loni hráli Kuromyu. A vždyť se tehdy vlastně nic extra nestalo. Jenom jsme seděli, čekali, pili a povídali si. Teda, tehdy jsem se dozvěděl, že tady nějaká večerka je, ale to mi nepřijde jako až tak silný zážitek, abych si na to kvůli tomu jen tak vzpomněl. Možná je to tím, že mám zase chuť na coca colu. Ne, dělám si srandu. Asi jde o to, že to bylo skoro naposledy, co jsme byli spolu někde venku. Pak už si pamatuju jen ...

Bratranci jsou fuč a já naštěstí tak nějak stíhám, no. Uff. Nechtěla bych to pravidelné vydávání porušit pár dílů před koncem. :D Čtvrtek 30. července 2015 - 10:21 Ahoj, Taku-chan! Jak ses vyspal? Já celkem nic moc, dnes jsem se vzbudil už před desátou a to jsem ani nemusel! Teda, pořád ještě ležím v posteli, ale to je věc druhá. Zkrátka se mi nějak divně spalo. A byla mi zima. Byl jsem totiž líný jít si zavřít okno. Včera jsem šel spát... Včera jsem nešel spát, šel jsem spát dnes v jednu ráno. A vsadím se, že jsem usnul až tak kolem půl třetí. Ale díky tomu jsem poprvé naživo slyšel takové to "mňaňčení" a prskání kočky, jak je to vždycky v amerických filmech, když někdo něco hodí, ozve se rána a pak ta kočka! Ne teda, že by to byla bůhvíjaká senzace, ale i tak... Zase prostě jedna z těch blbostí, kterou bych ti za normálních okolností povídal. Když se na to tak dívám, fakt jsem do tebe hustil spoustu kravin. Teda, i ty jsi mi povídal takovéhle maličkosti, a vlastně je pravda...

No, ještě to Yuyímu trochu zkomplikujeme, ne? Nemůže se z toho přece dostat tak jednoduše! Úterý 28. července 2015 - 21:00 Ahoj, Taku-chan... Při včerejším zápisu jsem měl nějak moc kuráže. Dneska jsem ale jako naschvál zase o všechnu přišel. Že bych fakt dělal něco špatně a teď na mě za trest zase útočila karma? Nebo někoho zkrátka hodně baví mě do toho shazovat zpátky, když už se z toho dostávám? Víš, uklízel jsem. Už i já jsem dospěl k názoru, že je to u mě v ložnici vážně potřeba (a to je co říct - ty bys v takovém pokoji nestrpěl ani minutu). No a musím říct, že mě uklízení fakt nebaví a opravdu si tu budu dělat pořádek jen tehdy, když to bude doopravdy nutné. Fakt nechápu, jak jsi mohl celé ty tři roky (respektive pět let - já byl u tebe přece jen nasáčkovaný pořád už od začátku), co jsme spolu bydleli, dobrovolně uklízet za nás za oba. A skoro sis nestěžoval. Nebo jsi mi teda minimálně nikdy neřekl, že si tady sedneš a mám to jít udělat za tebe. Takže jsem si zvykl na hodně poho...

Pondělí 27. července 2015 - 23:40 Ahoj, Taku-chan! Je to hrozně zvláštní pocit, když se podívám na tvůj blog a vidím tě rozesmátého na všech těch fotkách ze zákulisí Song writers s Koukim, Dorim a dalšíma. Teda, fotku se mnou sis takto na blog nikdy nedal, co si pamatuju. Nechtěli jsme, aby kdokoliv pojal podezření, že je mezi námi něco víc, takže jsi hodil maximálně pár fotek z doby Kuromyu a In the Heighst na instagram a tím to končilo. Ale to je teď jedno. Spíš jde o to, že Song writers byl první muzikál, kdy jsem nebyl mezi tvými kamarády v zákulisí před a po představení i já. Tam na místě mě to ani nenapadlo, tam jsem byl přece jenom rád, že jsem to tak nějak stihl, ale když jsem teď viděl ty fotky, tak jsem se nad tím musel pozastavit. Ty máš spoustu kamarádů, očividně se s nimi bavíš a zřejmě jsi šťastný. Vidím tolik fotek, kde se beze mě směješ, až je mi z toho zcela upřímně zle. Já mám taky spoustu kamarádů, taky jsou teď chvíle, kdy se s nimi doopravdy bavím, ale k tomu všemu...

Tento díl je...hm, 15+. Stejně to ti mladší s klidem přejdou a přečtou si to, ale teď mě nikdo nemůže nařknout, že jsem neupozornila! A je divný, jen tak btw. .-. Sobota 25. července 2015 - 00:57 Ahoj, Taku-chan! Je pozdě a mě už celkem pálí oči, tak bych se chtěl jenom krátce vyjádřit a ráno to případně ještě o něco málo doplnit, kdybych nenapsal vše, co teď chci. Snad to nezapomenu. Vrátil jsem se z práce zase až něco málo po půlnoci. Teda, v práci jsme oficiálně skončili už v deset, ale pak jsme si ještě skočili na skleničku, kde jsem jim podrobně vylíčil celý ten fail s dopravou. Potřeboval jsem si někomu pořádně postěžovat, protože to fakt bylo jako naschvál. A jich se to teda tak napůl týkalo taky, protože kvůli tomu muzikálu jsme dnešní (jo, už zase včerejší) nahrávání posunuli až na pozdní odpoledne, proto jsme výjimečně končili až takhle večer. Kluci teda neví, že jsem ten muzikál chtěl vidět tak strašně moc kvůli tobě - vlastně ani netuší, že tam hraješ. Nijak se o to nezajím...

Pátek 24. července 2015 - 01:11 Ahoj, Taku-chan! Jo, vím, že jsem říkal, že půjdu spát, tohle je jen teď tak na rychlo. Teď jen tak mimochodem, uvědomil jsem si, že už je to dva měsíce od mých narozenin, protože jak jsem psal ten datum, z nějakého divného důvodu, který nevím ani já sám, napsal jsem místo 24. července 24. května. To se občas stane, hlavně, když na půl spím. Jo a ten čas je náhoda, fakt jsem nečekal na žádný takový "epický". Teď ale jen narychlo k tomu, proč teda ještě nespím, když jsem už skoro před hodinou chtěl. Taku-chan, ono mi tady straší! TwT Víš přece, že v této části města bývá skoro vždycky v nočních hodinách klid, jen občas tady slyším projet nějaké to auto... No ale teď tu slyším nějaké divné zvuky venku od okna a od toho okamžiku, co se na ně soustředím, tady všechno nějak zvláštně lupe a šramotí! Že by se ta Daisy jenom zpozdila, jak jsem ji tehdy ignoroval? TwT Bojím se jít k oknu a zavřít ho, že mě tam něco sežere. TwT (Kdybych šel k oknu a zavř...

Čtvrtek 23. července 2015 - 23:25 Ahoj, Taku-chan! Dnes jsme úspěšně zakončili naše druhé turné posledním koncertem. Jedna povinnost opadla; sice ne, že by mě to nebavilo, ale víš co. Jsem zkrátka rád, že jsme zvládli všechny koncerty, nikdo nebyl zraněn a fanoušci vypadali spokojeně. Vystoupení jsem si vždycky užil, to bezpochyby, ale těch bude i nadále dost. Přece jenom díky Danzenu vystupujeme skoro pořád, takže si nemám na co stěžovat. Práce je celkově stále dost. Připravujeme toho hodně, v poslední době pořád stojíme před foťákem. Ach jo, ono to vypadá, jako že si stěžuju, co? :D Není to pravda, ty přece dobře víš, že mě ta práce baví. Jediné, co mi překáží, jsou teploty. Letos je snad větší horko než obvykle v létě, už aby se to aspoň trochu uklidnilo. Okno tady mám celou noc dokořán a to už se jako docela dá, ale když se ráno vzbudím jako obvykle po desáté hodině, když jdu do práce až na odpoledne, je v pokoji zase na zdechnutí. Ale tak, kdybych mohl sedět doma, to bych ještě př...

Úterý 21. července 2015 - 23:43 Ahoj, Taku-chan! Ležím v posteli, a i když mám za sebou další vcelku náročný pracovní den, nemůžu usnout. Myslím na tebe. Vzpomínám. Zase jsem si totiž četl naše zprávy. Původně jsem ani nechtěl, ale najednou jsem si je prostě všechny nechal načíst a další hodinku jsem se neodtrhl. A to jsem si chtěl jít pustit One Piece! Ale smůla, naše konvezrace mě zase úplně pohltily a uvrhly do těch smíšených pocitů. U pár našich starých hlášek jsem se zasmál, jindy jsem se zase blbě culil, ale taky jsem se hodně mračil a snažil se přesvědčit o tom, že jsem rád, že už tohle nemusím zažívat, když jsem narazil na několik našich ne moc přátelsky laděných výměn názorů. Těch ke konci nebylo málo ani po chatu. To když jsem občas raději šel k sobě, než abych se vrátil do našeho společného domova . Sem tam jsem si zkrátka od tebe potřeboval odpočinout. Ale v tom jsi ty viděl ještě větší problém. Ach jo. Ani nevíš, jak mě to teď mrzí. Tolik věcí jsem mohl udělat jinak a třeb...

Pondělí 20. července 2015 - 21:30 Ahoj, Taku-chan! Hrozně se mi teď ulevilo. Když si všimneš datumu, není to tak, že bych ti napsat těch pět dnů nechtěl, jde o to, že jsem ztratil mobil a právě jsem ho zase našel. Upřímně jsem v to už i přestával doufat, vlastně jsem se už na internetu rozhlížel po nějakém novém. Myslel jsem totiž, že mi vypadl z kapsy někde na ulici anebo že jsem ho zapomněl někde po koncertu. Naštěstí je ale tady se mnou a v naprostém pořádku. Našel jsem ho u sebe v šuplíku nočního stolku. Tam jsem ho dal poprvé v životě, takže se nedivím, že jsem ho hledal jako blbý na skříňkách v obýváku a na chodbě, na stole a pod stolem v kuchyni, v posteli a pod ní, dokonce i pod kobercem v ložnici! Musel jsem ho do toho šuplíku hodit společně s nabíječkou, když jsem ji vytahoval ze zásuvky, protože potom na mě neodbytně zvonili kluci ze skupiny, takže jsem jim spěchal otevřít. Ještě že jsem se dneska rozhodl prohledat úplně všechno, i ta nejmíň pravděpodobná místa, protože zítr...

Středa 15. července 2015 - 19:54 Ahoj, Taku-chan! Dneska jsme měli konečně volno mezi všemi těmi koncerty, hned zítra ale následuje další. Tak jsem si dneska udělal pohodu a byl jsem u Yusukeho. Tohle je zase jedna z věcí, kterou bych ti normálně neřekl, protože Yusuke byl vždycky osoba, která ti vadila nejvíc. Vlastně bych ti to za normálních okolností nepsal ani sem, přece jenom, nebudu z toho úplně dělat nějaký deníček, kde budu jako nějaká puberťačka vypisovat, jak jsme si s kámoškou lakovaly nehty . Tady jde o to, že jsme se s Yusukem bavili o tobě, Taku-chan. Já Yusukemu doopravdy věřím. Neznám ho sice moc dlouho, vlastně necelé dva roky, ale jak ty sám víš, je mi dost blízký, rozumíme si. Nevím, jestli ho považuju přímo za nejlepšího kamaráda, ale mezi ty lepší určitě patří. Takže o všem ví, všechno jsem mu pověděl. Je první a asi taky poslední osobou, které jsem se svěřil s tím, že jsme se já a ty rozešli. No, on je taky Yusuke jedinou osobou, které jsem kdy svěřil, že my dva s...