Akai sora

Úterý 14. července 2015 - 01:01 Ahoj, Taku-chan. Jsem hrozně moc unavený z dnešního - ok, opět včerejšího - koncertu. I ten nám ale vyšel, fakt to stálo za to. Škoda, že ty už se podívat nepřijdeš... Nebo, možná jsi tam byl, jen já si tě nevšiml! Zase ti nechci křivdit, to fakt ne! Zítra máme ale koncert další. Měl bych fakt jít spát, už se mi zavírají oči. Kluci už dávno spí (jsme teď kvůli turné na hotelu, takže máme jen jeden pokoj...jo, vím, že ty bys to neschvaloval). Stejně ale jít spát nechci, i když budu zase nevyspalý. Sice mi tu po displayi pořád lozí jedna otravná malá muška, ale ani to mě nedonutí mobil odložit a fakt už spát. Víš, pročítám si naše staré konverzace. Na skypu. Ty sis mě sice odstranil, ale staré zprávy mi zůstaly. Nemáme jich sice až tolik, jenom kolem nějakých patnácti tisíc (i když to je na to, abych to všechno přečetl za jednu noc docela hodně) - přece jen bylo lepší, když jsme se viděli na živo a mluvili spolu z očí do očí. A pak jsou tu ještě nějaké ty ...

Neděle 12. července 2015 - 22:03 Ahoj, Taku-chan! Včerejší koncert naštěstí dopadl dobře, i když jsme se teda málem upekli. Bylo doopravdy hrozné vedro, ale zvládli jsme to. Fanoušci byli spokojení, takže my taky. A dneska za sebou máme ještě jedno mini live v Yokohamě na Dance festu, což taky proběhlo bez problémů. Zítra pokračujeme v našem turné, takže toho máme fakt moc. Jak to tak pozoruju, my dva bychom si spolu to letošní léto snad ani neužili. Maximálně bychom se tak pohádali, jako skoro vždycky za poslední rok, když jsem na tebe neměl čas ať už z jakéhokoliv důvodu. Možná je dobře, že to takhle dopadlo a nepijeme jeden druhému krev dál. Tím ale nechci říct, že jsem za to, co se mezi námi stalo, rád. No, však ty určitě chápeš, jak to myslím. Každopádně, tolik koncertů mě opět přivádí na myšlenku, co ty a moje písničky, respektive písničky X4. Přijdeš se ještě někde podívat na koncert? Dřív sis nenechal ujít jediné mé vystoupení, pokud jsi teda nemusel nutně do práce nebo jsi zkr...

Slavnostně prohlašuji, že na Advík je sbaleno (snad jsem nic nezapomněla TwT), tím pádem se konečně můžu pustit do psaní tohoto článku! Téma týdne mi hezky sednulo, hned po přečtení mě napadla věta, že pod mou postel se žádná strašidla nevlezou. Proč? Protože pod ni strčím maximálně prst (a já mám pěkně hubené prsty!), stojí totiž jen na takových malých nožkách a pod ní je skutečně tak ten 1-2 cm prostoru na výšku. A to vážně pochybuju, že by se tam nějaké strašidlo zvládlo nacpat. Tím pádem jsem přesvědčená, že v okolí mé postele mi žádné nebezpečí nehrozí. Vím, že nejsem jediná, kdo se uprostřed noci, po tmě, žene ke své posteli rychlostí zvuku, skočí do ní a hned se chumlá do peřin, aby na něj nic nemohlo. Zajímalo by mě, proč mi (a asi i spoustě dalších lidí) dodává jenom obyčejná přikrývka ten pocit, že na mě nic nemůže. Už kolikrát jsem nad tím přemýšlela. Je to divný, nerozumím tomu. Bojím se tmy? Nemyslím si to. Ze tmy jako takové strach nemám, vlastně ji mám daleko raději než ...

PARTY HARD Lidičky, slavíme! První rok tohoto blogu je úspěšně za námi! Upřímně mi to přijde, jakoby to bylo tyto prázdniny, co jsem sem kopírovala těch pár povídek z mého předchozího blogu a všechno nastavovala. Zase jednou to byl takový den za compem, který mám tyto prázdniny docela často. :D Každopádně, toto je můj třetí pořádný blog a myslím si, že mi vydrží nejdéle ze všech, protože přece jenom, adresa blogu není nijak tématizovaná, takže se hlavní zaměření může změnit úplně kdykoliv. I když doufám v to, že Yu-chan číslem jedna ještě nějakou dobu zůstane... No podívejte se, jak je cute! Hlavně na tom prvním gifu! Z toho chcípám úplně maximálně :DDDDDDDDDDDDDDDDDDD Prostě taková party hard :DDDDDDD Původně jsem chtěla použít úplně jiný gif, ale mezi těmi 1920 obrázky jsem ho nemohla najít.. Takže až na něj narazím, třeba si vzpomenu a ještě ho sem přidám! Nic moc speciálního k narozkám blogu připraveného nemám. Však povídka dnes vyšla, co víc byste chtěli? Nemám čas, připravuju cos...

Sobota 11. července 2015 - 19:19 Ahoj, Taku-chan! Dnes ráno jsem si byl po delší době koupit něco na sebe. Naposledy jsme byli spolu, je to asi tři měsíce, pamatuješ? (Nepočítám, jak jsem si koupil to tričko, když jsem byl v neděli doprovodit mámu.) Jak sis koupil tu šedou mikinu. Ehm, Taku-chan? Víš o tom, že je ta mikina pořád ještě u mě ve skříni? Pak ještě to tričko s křížem a to pruhované a taky ty jedny (nebo možná troje) džíny! Mám pocit, že tvoje budou i ty růžové ponožky, ty bych si asi sám od sebe nekoupil, a myslím, že dvoje trenky taky nejsou původně moje, ale tím si nejsem tak úplně jistý. Zajímalo by mě, jestli budu mít někdy příležitost ti to všechno vrátit, i když bych se toho nevzdával moc rád. Včera mi vypověděla službu moje taška přes rameno, takže jsem si dnes šel sehnat novou. Překvapivě jsem si opravdu jednu koupil - znáš to, když člověk něco potřebuje, obvykle to zrovna nemají. A rovnou jsem našel i jedny dobré tenisky, dvě hezká trička a pohodlné kraťasy. Takže ...

Pátek 10. července 2015 - 12:52 Ahoj, Taku-chan! Taky určitě znáš ten pocit, když mi chceš napsat, ale vlastně vůbec nevíš, co. Teda, spíš jsi ho znal dřív. Nebo jsi ho možná ani neznal, jen já jsem s ním důvěrný kamarád. A teď to přišlo zase. Ne že by to bylo tak, že už bych ti neměl co říct, jen se teď nechci zaobírat ničím vážnějším a nic zajímavého, o čem bych ti potřeboval povědět, se v posledních pár hodinách nestalo. Máme teď v práci polední pauzu a dnes jsme si objednali pizzu, tak na ni teď čekáme. A přesně v tuto dobu jsem ti obvykle psal. Teď bych tak rád najel na ten "zzz" kontakt a napsal ti obyčejné "Ahoj, jak se máš?". Odpověď mě nefalšovaně zajímá. Dřív se tato věta hodila fakt jenom do takovéto polední pauzy, ale předtím teda vypadala nějak jako "Ahoj, zlato, jak se ti dnes daří? Myslím na tebe~ <3". Poslali jsme si takhle zhruba 4 SMS, čímž jsme se drželi dál v kontaktu, i když jsme nemohli být spolu, a dali si tím najevo, že si skuteč...

Původně se to mělo jmenovat Co mě zase jednou nasralo , ale alespoň v tom nadpisu článku nebuďme hrubí. Dobře, nakonec se trošku mění plány a já vám první představím rubriku, která měla být zprovozněna až někdy později. Teda, když jsem vymyslela námět tohoto článku, tak taková rubrika vůbec být neměla a chtěla jsem to prostě hodit do výkeců, ale zkrátka tu máme novou slibovanou rubriku. Rozhodla jsem se, že budu pod tyto články dávat z 99% anketu, zda se mnou souhlasíte nebo nějaký takový podobný žvást, tak by bylo dobré, pokud už jste líní komentovat a vyjádřit váš názor nějak víc, alespoň obětujte ty dvě sekundy a klikněte na kladnou či zápornou odpověď podle toho, jak to cítíte. Děkuji. Dnes začneme trochu méně veselým tématem, o kterém mi ale nedá nenapsat. Po přečtení tohoto článku (komu se to nechce číst - i když je to teda krátký článek - víceméně se tam kritizuje fakt, že si někdo načte 50 článků plných rad ohledně psaní povídek, ale chybí mu praxe, protože sám vlastně nic nen...

Čtvrtek 9. července 2015 - 20:46 Ahoj, Taku-chan! Celé odpoledne jsem ti chtěl něco napsat, ale když jsem se k tomu teď konečně dostal, jako naschvál jsem zapomněl, co. A mám takový blbý pocit, že už si nevzpomenu, anebo to přijde nejdřív za týden, což už bude celkem na nic. No nevadí, třeba se mi to během psaní ještě vybaví. Každopádně, zajímalo by mě, co vlastně děláš. Nemám se pořádně jak k informacím o tobě dostat, vyptávat se našich společných kamarádů je pitomé. Pak by se navíc ptali mě, proč se nezeptám přímo tebe. Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsi říkal, že pojedeš na pár dní, myslím na víkend, s Dorim na Hokkaidó. Od té doby, co se víc hádáme, jsi na něj zase našel čas a chuť, že? Ale už nevím, kdy přesně to mělo být. Možná teď? Nebo až příští týden? Když ses o tom zmiňoval, zrovna jsem na tebe neměl moc náladu, protože den předtím jsme se zase nepohodli, takže si detaily úplně nepamatuju. Teď bych dal nevímco za to, abys mi podrobně vylíčil, co všechno budeš toto léto po...

Doumo, X4 deeeeeesu! Yoroshiku onegaishimasu! Eh, ano, zase jsem se po dlouhé době dívala na nějaká ta videa s X4 (i když jsem teda ve sledování stále hoooodně pozadu) a vzhledem k tomu, že ono přeškrtnuté říkají všude, byla jsem nakažena. Ale o X4 se tady teď bavit nechci. V tomto článku sice ano, ale až později. Teď ale k tomu, co mi na červenci přijde tak super-produktivního. Když se nakouknete do archivu mého blogu, spatříte tam u každého měsíce s trochou štěstí aspoň jeden článek, jsou však i výjimky, kdy jsem na blog nehodila vůbec nic. No ale loni v červenci bylo článků 34! Pomineme fakt, že to byl blog založen a kopírovala jsem sem spoustu povídek z předchozího blogu a dělala rozcestníky a další kraviny. A teď, letos, už máme i s tímto 9 + další jsou přednastavené a ještě další přednastavené a i normálně vydané budou! Kdyby to někoho zajímalo, ty přednastavené jsou další díly povídky Nevyřčené , i když to asi zajímá málokoho, protože tato povídka má zřejmě jenom jednoho navíc ...

Středa 8. července 2015 - 14:15 Ahoj. Zase se mi o tobě zdálo, Taku-chan. Nesní se mi o tobě každou noc, jen každou druhou. A většinou je to teda jen jedno a to samé, jen v trochu jiném podání. Zkrátka se stane něco, že se znovu dáme do řeči. Povídáme si, a buď vyřešíme naše spory, anebo se bavíme, jakoby nikdy žádný spor ani nebyl. Dnes šlo o tu druhou možnost. Náhodou jsme se potkali na ulici, já tě pozdravil. Ty jsi k mému údivu odpověděl a dali jsme se do normálního rozhovoru. Ale četl sis to, co tady píšu, jen však ten první zápis, ze čtvrtého července. A řekl jsi mi, že je to hloupost. Víc už si z toho snu konkrétněji nepamatuju. Každopádně, tak jako tak tohle psát nepřestanu, v realitě na to třeba jednou budeš mít jiný názor. Hlavně teda, jestli si přečteš další zápisy... Už jenom kvůli nim to pro teď raději ukončím, nechci načínat nějaké téma, u kterého bych se zase tak rozohnil. Jestli se dnes stane ještě něco, o co bych se s tebou rád podělil, určitě se ozvu zase večer. BTW, ...

Úterý 7. července 2015 - 14:44 Ahoj, Taku-chan.. Říkal jsem si, že by možná bylo lepší můj noční výlev alespoň jeden den promlčet, ale pak jsem si to rozmyslel. Sice tady jsou zaznamenané data i časy, ale ty jestli se k tomu dostaneš, stejně to budeš číst všechno najednou, tak je vlastně jedno, kdy to budu psát. Tady aspoň vidíš, jak moc často na tebe myslím a fakt to ani ten jeden den nevydržím, prostě ti potřebuju napsat. Nebo se teda alespoň vypsat sem, jako bych ti plánoval poslat nějaký dlouhý, obsáhlý dopis. Jo, mohl bych ti tohle všechno poslat třeba mailem, aby ses k tomu dostal, ale...já nevím, asi nechci. Neplánuju se ti totiž vtírat, vnucovat. Takže pokud se mnou nenavážeš kontakt sám, tohle se k tobě nejspíš nikdy ani nedostane. Nemám vlezlost v povaze, i když bych si to možná občas přál. A naopak, tvoje vlezlost se za vlezlost vlastně ani označit nedá. Protože ty se těm lidem skutečně vecpat umíš, jenže ono to nikomu nevadí. Komu by tvá přítomnost taky vadila, že? Máš ten ...

...jsou myslím to nejvýstižnější slovní spojení, které popisuje můj stav. S nimi totiž přichází jak to dobré, tak to špatné. Vlastně, když to tak vezmu, na letních prázdninách je dobrá jen jediná věc - není škola. Jasně, že s tím přichází spoustu výhod, jako je například kompletní posunutí mé obvyklé denní aktivity - spát se chodí později než o půlnoci a budí se až na oběd, přičemž se z postele fakt vstane až ve dvě hodiny. Potom nejsou domácí úkoly, tím pádem odpadá spoustu povinností a je víc času na zábavu. No, ale celkově je to pořád jen jedna věc. (+Teda to, že během týdne nejsou rodiče doma, ale v práci, což je kolikrát dost potěšující. Ale to je jen maličkost.) Hlavní nevýhodou letních prázdnin, kterou pociťují právě teď, je neskutečné vedro. Fakt bych radši po zbytek života žila v mínus dvaceti (protože to člověk zaleze domů, kde je teplo a vše je ok), než mít ve stínu 34 stupňů, na slunci 50 (a možná i víc, ten teploměr to totiž výš nezvládne) a v místnosti, kde právě sedím, 3...

Ok, rozhodla jsem se. Zveřejňování bude probíhat po dvou dnech, dvou hodinách a dvaceti minutách. V tomto odstupu jsem totiž náhodou zveřejnila první a druhý díl. Enjoy. x3 Pondělí 6. července 2015 - 23:55 Ahoj, Taku-chan! Hrozně mě bolí hlava, právě jsem se vrátil z práce. Ano, teprve o půlnoci. Po tom, co jsem měl teď to volno, musela samozřejmě nastoupit makačka. Nahrávali jsme nepřetržitě celé odpoledne, abychom toho stihli co nejvíc - jsme trochu ve skluzu. Jo, my jsme prostě takoví, bereme si volno, abychom se pak mohli honit. A ne, ani na to nemysli! Honit jako spěchat, nic jiného tím nemyslím! No, každopádně, já si teď skočím vyčistit zuby, abych si už mohl jít lehnout, a pak se k tobě vrátím. Tak jsem zpátky, Taku-chan. Chtěl bych se ti svěřit s tím, nad čím jsem dnes (opět teda včera, protože už je zase pár minut po půlnoci) skoro celý den přemýšlel, když byl teda na přemýšlení čas. Jde o tvůj názor na moje písničky. Zajímalo by mě, nakolik jsou tvé názory subjektivního rázu ...

Asi to vidím tak, že to sem budu házet, jakkoliv mě napadne. Ze začátku asi ale každý druhý den, postupně budu interval zvětšovat. No, ještě uvidíme, jak rychle budu dál psát. Neděle 5. července 2015 - 11:47 Ohayou gozaimasu, Taku-chan! Jop, zase jsem spal až do teď. Ale tak, dnes do práce nemusím, tak proč si to neužít, že? Když není důvod vstávat… Nudím se. Rád bych dnes s tebou někam šel. Ne že bych neměl vůbec s kým jít, napadají mě minimálně čtyři lidi, kteří by na mě dnes mohli mít čas, ale s nikým z nich se mi na druhou stranu jít nechce. Se všema trávím čas rád, dnes ale nějak nemám náladu. Jak říkám, nejradši bych strávil dnešek s tebou. Abych to uvedl na pravou míru, nechybíš mi tolik moc jako partner, milenec (i když to samozřejmě taky), ale zkrátka jako osoba, se kterou bych si mohl popovídat. Když jsme ještě byli spolu, tak jsem netušil, jestli bys mi víc chyběl po psychické nebo fyzické stránce. V jistých chvílích jsem měl za to, že spíš po té fyzické (nemyslím tím jenom ...

Původně jsem myslela, že 1. kapitolovkou na tomto blogu bude nějaká jiná. A původně jsem myslela, že tohle bude jen jednorázovka. Toto byl můj 6.-7. námět vymyšlený na Yuyího a Takkuna. Mělo to celé být teda trochu jinak, ale tento styl se mi momentálně píše pomalu sám a je to taky jednou něco jiného. Kapitoly budou přibývat asi často, přemýšlím, jestli si je mám nějak nastavit třeba na každý druhý den anebo prostě zveřejňovat, kdy se mi zachce a nijak pravidelně. Už jich mám osm a jejich délka je různá. Někdy můžou mít i 1500 slov, jindy jsem ráda za 300. Sama nevím, jak se dál vyvine děj a jak dlouhá celá povídka nakonec bude. Samozřejmě, že mám vymyšlené, co zhruba psát, ale není to žádná pevná kostra, takže to může být nakonec úplně jinak, než by kdokoliv (včetně mě) čekal. Konce jsou možné tři. Na ukončení však bude záviset ještě mnoho faktorů. A nedivte se, prosím, že v tomto díle nejsou situace a okolnosti zápletky úplně vysvětleny. Všechno se dozvíte postupně~ A teď už tedy.. P...

Zdravím! Vítám vás u článku naprosto o ničem! I když to je 90% článků tady, nebudeme si nic nalhávat. Nevím, proč, ale mám potřebu sem napsat, že jsem zase začala číst. Nic jiného než Harry Potter sérii (už po osmé, dámy a pánové). K posledním Vánocům jsem totiž dostala komplet celou sérii knih (salátová vydání u nás v knihovně nejsou nic pro mě a půjčovat si ty knihy pořád dokola od mamčiny kamarádky je už celkem trapné..), takže teď mám vlastně 4. a 7. díl dvakrát, protože tyto svazky jsem vlastnila již předtím. No, ale to je vlastně jedno. Zrovna dočítám Kámen Mudrců, zbývají mi tři kapitoly. A do konce prázdnin tedy určitě stihnu i zbylých šest knih a možná i všech osm filmů (i když těm tak velkou naději nedávám)! No, jde mi ale o to, že kdyby se tady někde našel nějaký fanoušek HP slashe, bylo by fajn, kdyby mi doporučil nějakou povídku s Jamesem Potterem v páru, jelikož nemůžu prakticky nic najít. Hm, jo, asi jsem se zabouchla do Jamese a jeho věčného hrabání si ve vlasech. (y) V...

Kuroshitsuji Rok vydání: 2008-2009 + 2010 + 2014 Žánr: Bishounen, komedie, fantasy, shounen, historické, detektivní (+fujoshi vidí v každé epizodě yaoi, ale kdo ho tam nechce, tak ho nevidí). Počet epizod: 24 + 12 + 10 + 9 OVA (z toho jedno dvoudílné) Děj: 1. série: Vítejte na konci 19. století ve viktoriánské Anglii. Sídlo Phantomhivů bylo vypáleno, majitelé zabiti a jejich malý synek Ciel unesen a mučen. Naprosto zoufalému se mu zjeví démon, se kterým uzavře kontrakt. Pojmenuje jej naprosto obyčejným jménem - Sebastian Michaelis - a v tento okamžik se z démona stává Cielův komorník, který musí uposlechnout každý pánův rozkaz. Ciel se s ním vrací na panství své rodiny a nepřeje si nic jiného než pomstu lidem, kteří jej i jeho rodinu tolik ponížili. Takže až se toto jeho přání vyplní, Sebastian si vezme jeho duši. Zatím se však hrabě Phantomhive stává Hlídacím psem královny a plní její rozkazy, vyšetřuje věci, které se dějí v londýnském podsvětí. Kromě démonů nastupují na scénu i jeji...